Nejčastější příčinou úmrtí v tzv. bohatých zemích je nyní rakovina, nikoliv srdeční choroby, jak tomu bývalo dlouhá léta.

Tuto nemilosrdnou zprávu přinesl na konci roku 2019 uznávaný lékařský časopis a citovala jej dokonce renomovaná světová tisková agentura.

Uvědomujeme si vůbec, co to vlastně znamená ?

Já jsem přesvědčený, že úplně ne .

Na rozdíl od srdečních chorob, kde různé statistiky vykazují dle dostupných informací snižující se tendenci mortality a média nás současně informují o prodloužení života nemocných (otázka zní by taky mohla znít za jakou cenu ? ).

U rakoviny to zase tak slavné není.

Málokdo z nás ví nebo si možná ani neuvědomuje, že rakovinou u nás v průběhu svého života onemocní přibližně každý čtvrtý spoluobčan a každý třetí na ni umře. 

S rakovinou má v České republice osobně svoje zkušenosti nebo se na ni v současné době léčí víc jak 500.000 lidí a každoročně na ni umírá cca 27.000 lidí.

Kde sice toto číslo meziročně neroste, ale co je alarmující je počet postižených, tedy nemocných s rakovinou vzrostl za poslední desetiletí o desítky procent.

Kdy existují oprávněné obavy a varování renomovaných agentur, že tento trend bude ve stejném tempu nemilosrdně pokračovat i nadále.

Alarmující je, že nejenom incidence (počty nově nemocných), ale i náklady na léčbu všech onkologických pacientů u nás každoročně rostou, kdy již v roce 2017 překročili magickou hranici 20 mld Kč ročně.

Je půl milionu lidí málo nebo to už někoho konečně trkne ?

Někdo by řekl půl milionu nemocných není zase tak mnoho.

Ale kdo si zažil polibek smrti od této, jak se vší úctou říkám moudré dámy, která mi a bude to znít značně nepochopitelně - zachránila život.

Nemoci, které říkáme my všichni rakovina.

Tak jak jsem si jej v její přítomnosti zažil i já při mé diagnostikované rakovině v roce 2016 , následné okamžité operaci (za což jsem velmi vděčný skvělému lékařskému týmu z ÚVN v Praze). 

Následující tzv. čistící, teď už vím, že nepotřebné a mé tělo zatěžující chemoterapii, po cca roce navrátivší se rakovině, v podstatně horším stádiu a pak následném odmítnutí další složité operace a drastické chemoterapie, následováno mým spontánním uzdravením.

Ten kdo si tento polibek smrti zažil, moc dobře ví, že těch postižených v jeho okolí, kterým rakovina každodenně ovlivňuje negativně jejich životy je daleko víc.

Jsou to bez výjimky, vždy celá rodina pacienta trpícího rakovinou.

Jeho manželka, samozřejmě i děti (před kterými to rodiče většinou tají, ale oni napojeni na nás - své rodiče, nějak záhadně ví své), rodiče, prarodiče, sourozenc.

A samozřejmě i nejbližší známí, kteří jsou společně s trpícími zasažení strachem a zoufalou nemožností pomoci.

Sami si pak určitě dopočtete, že těch každodenně paralyzovaných lidí, plných zoufalství a beznaděje, spoléhajících se na to "jediné dostupné", masami akceptované alopatické řešení a tím je klasická medicína a buďme rádi v mnohým případech za ni, se složitými operacemi, chemoterapiemi, radioterapiemi atd.

Až vlastně dojdete k číslu , že těch každodenně vystrašených lidí k smrti je polovina aktivně pracující populace u nás, možná i více.

Pokud tomu nevěříte, vyzkoušejte si tohle ....

Zkuste někde mezi svými známými (čím více lidí bude přítomno, tím lépe) říci, že Váš blízký trpí rakovinou, je jedno jakou. 

Reakce na sebe nenechají dlouho čekat.

Lidi se začnou tak nějak vytrácet a blednout.

A tak nějak nesmyslně mluvit z cesty, ještě více nesmyslné slátaniny mnoha slov, které vůbec nedávají smysl, snažíce se bez jakékoliv hmatatelné šance a opravdového přesvědčení, zasaženi okamžitým strachem - podpořit rodinu nemocného.

Někteří začnou propadat citovým výlevům.

Začnou nekontrolovaně plakat a třeba i prosit boha o milost, kdy téměř nikdo nebude mít, prostoupený všeobjímající atmosférou strachu, chuť se do debaty zapojit a už vůbec ne v ní z jakéhokoliv důvodu pokračovat. 

Takovou moc má rakovina ...

Jenom však do té doby než prozřeme a pochopíme.

Pochopíme to, že rakovina, podobně jako každá nevyléčitelná nemoc, má nad námi jenom takovou moc, jakou jí sami přidělíme ve své mysli.

Stačí totiž pochopit základní příčiny této tzv. (ne)vyléčitelné nemoci.

A a to hlavně to, že jsme si za ni zodpovědní sami.

Svým životním stylem, kterým je posedlá celá naše euroatlantická civilizace, ve kterém převládá nikdy nekončící spotřeba, konzumace a to nejenom mnohokrát divně vypadající hmoty plné různých chemických konzervantů, které říkáme jídlo, ale i různých chemikálií, kterým zase říkáme léky.

Nesmyslné hromadění materiálních věcí a soustředění se sobecky jenom na sebe.

Na svůj prospěch, zisk, moc, slávu a chtíč ovládat všechny kolem sebe.

A a to bez jakéhokoliv elementárního soucitu, pokory, pochopení a zodpovězení těch základních životních otázek, týkajících se smyslu našeho života :

Kdo vlastně jsem ?

Odkud přicházím a kam směřuji ?

Jaké poslání mám v tomto mém životě a v tomto čase ?

Obávám se, že bez odpovědí na tyto základní, ale ne vůbec jednoduché otázky pro náš zdravý, spokojený a hlavně smysluplný život , se společně nemáme šanci pohnout vpřed.

Pokud budeme fascinovaní pouze hmotou a to hlavně svým tělem.

Jeho různými úpravami, např. plastickými operacemi a nepochopíme, že nejsme jenom naše tělo, což nám vehementně tluče do našich hlav nikdy nekončící propaganda ze všech možných medií, podporována různými nadnárodními společnostmi.

Že jsme víc než naše tělo a současně nejsme odděleni od celku, kterým je Prostor, ve kterém společně všichni žijeme, říkejme mu třeba vesmír, universum, naše matka Země. 

Pokud konečně nepochopíme, že jsme víc než naše námi mnohdy neodpustitelně zanedbávaná, někdy z nedostatku pochopení věci - nedůstojně a hanlivě zmiňována a citována v některých článcích a rovněž i mnohdy námi samými nemilovaná "schránka z masa a kostí, plná emocí" , která tak nějak postupně stárne a jak jinak, je následně odkázána na pomoc ostatních.

Zahleděni sami do sebe, si neuvědomujeme, že jsme daleko víc.

A to neviditelná,  vše a všechny objímající esence bytí - říkejme jí třeba naše Duše ( více v mém článku na mém blogu Jsme více než naše tělo aneb základní klíč k našemu uzdravení z nevyléčitelných nemocí.

Napojena právě na tento neuvěřitelný Prostor, kterého jsme jeho neoddělitelnou součástí, kde by naše tělo mělo být důstojným chrámem naší Duše.

Pak jisto jistě pochopíme, že léčit toto naše různými nemoci prostoupené a mnohdy zdevastované tělo (což je většinovou mantrou klasické medicíny) není vždy to hlavní a nejpodstatnější.

Stačí jenom pochopit, což není vůbec lehké, že rakovina není náš nepřítel a nemusíme s ní bojovat.

Spíše bychom s ní neměli vůbec bojovat, protože to nemá v konečném důsledku žádný smysl a hlavně tento boj nemá žádného vítěze .

Snad jen další "zářez na pažbě" v testování nové léčebné terapie se stále a stále, častěji se opakujícím výsledkem - výrazně zhoršenou následnou kvalitou života pacienta, mnohdy končící jeho předčasnou smrtí .

Stačí jenom pochopit, že rakovina nás nejde ohrozit a už vůbec ne zabít.

Jde nám jenom svojí silně emotivní a naléhavou formou říci, že už to takhle (stále a stále stejně se dokola opakujíc) v našem životě nepůjde dál. 

Říká nám, tichým a přívětivým hlasem, člověče zastav se, dřív než bude pozdě.

A vyzývá nás úpěnlivě, abychom svůj dosavadní život přehodnotili.

Nastavili neúprosné zrcadlo našemu dosavadnímu bytí.

A provedli razantní změnu ve svém životě, plném nám do hlavy nevědomě naimplementovaných programů, které si většinou neseme již od našeho dětství.

A po pochopení těchto zdánlivě rozumem nepochopitelných řádků, že si jsme za rakovinu zodpovědní jenom a jenom sami.

Že jsme si ji nevědomě přizvali do svého života a to neřešením svých stále se opakujících problémů.

A pak následně po pochopení této pravdy a uvědomění si všech spojitostí, můžeme stejným způsobem s touto "očiotvírající" nemocí, která není nic jiného, než naší novou životní výzvou - udělat upřímnou a férovou dohodu.

Dohodu o tom, že jsme již vše pochopili, pracujeme na sobě a že jí (rakoviny) ve Vašem životě již není potřeba ...

A světe div se.

Ona jakoby nepochopitelně, po našem plném uvědomění, tvrdé práci na sobě, tak jak se to stalo i v mém případě, kdy mi zbývali podle tří renomovaných týmů necelé 3 měsíce života, tiše odchází otevřít oči a nastavit zrcadlo někomu jinému, který dočasně ztratil svoji cestu životem.

Popř. úplně nepochopil naši božskou podstatu sama sebe.

Zní to jednoduše , ale je to doopravdy jednoduché?

Samozřejmě to tak jednoduché není.

Chce to totiž mít obrovskou motivaci a neutuchající víru sám v sebe.

Nepřekonatelnou vůli žít a změnit zavedené každodenní rituály.

Mít současně vytrvalost na svojí nové cestě setrvat, po dobu nezbytně nutnou k přenastavení našich vnitřních procesů Mysli, Těla a Duše.

Nastoupit pokud možno okamžitě důkladnou očistu - Detox.

Ne zítra, ne až se mi podaří tohle nebo až se mi bude chtít.

Nastoupit očistu jak našeho Těla (dlouhodobě destruovaného různými léky, alkoholem a chemikáliemi prosycenou stravou), tak i očistu naší utrápené, našim kamenným srdcem, dočasně zabarikádované Duše.

Chce to taky mít trochu štěstí potkat někoho, kdo si tímto údolím smrti již prošel, následně měl možnost a šanci prozřít.

Někoho, kdo se jakoby náhodou objeví ve Vaší blízkosti (víte , že náhody neexistují).

Někoho, kdo Vás znovu vrátí do života.

Vše podpořeno neutuchající touhou našich blízkých, nám upřímně a bez jakýchkoliv podmínek pomoci.

Málokdo z nás taky ví, že většina našich orgánů se na buněčné úrovni zregeneruje za několik týdnů, popř. měsíců.

Tak jako se to evidentně stalo i v mém případě spontánního uzdravení.

Podpořeno naší vůlí žít.

Naší touhou vše pochopit a projít nezbytným očistným procesem, kdy na konci tohoto procesu nemůže být nic jiného než kompletní uzdravení a začátek nového života.

Života prosyceného pochopením, pokorou, soucitem a láskou ke všem živým i neživým tvorům, obývajících spolu s námi naši ( pořád ještě ) krásnou, ale námi bohužel postupně drancovanou planetu Zemi.

Stále více a více lidí to už chápe.

A začínají na sobě pracovat.

Zdravě jíst, trávit více času na čerstvém vzduchu.

Věnovat více času pohybu, různým formám relaxace a trávením společného času se svojí milovanou rodinou.

Konečně pochopíc, že ta je absolutním základem našeho smysluplného a zdravím prosyceného života, v současné "genderismem" prosycené době.

Začínají pomalu, jakoby podvědomě chápat, podstatu jednoho z nejdůležitějších, záhadně utajovaných a málo publikovaných sdělení minulého století týkající se našeho zdraví.

Úžasného sdělení za které dostal biochemik, fyziolog a lékař Otto Heinrich Warburg v roce 1931 (ano doopravdy už před cca 90 lety ) Nobelovu cenu.

A to je objevení příčiny vzniku rakoviny.

Nic složitějšího nebo spíše jednoduššího než (ve stručnosti) dlouhodobě překyselený organizmus způsobený např. špatnou stravou a přemírou stresu, doprovázený nedostatkem kyslíku (např. nedostatečným pohybem) za prací nositele Nobelovy ceny nehledejte . 

A tak na konec tohoto mého příspěvku, 

mi dovolte vyjádřit moji neutuchající víru v naši lidskou soudnost, zdravou intuici, kterou má každý z nás ukrytu hluboce ve svém srdci, která nás dovede ke správným odpovědím na otázky položené výše.

A taky zbytek zdravého rozumu, který v nás pořád ještě zůstal.

V naší době prosycené materialismem, pokrytectvím, konzumem, sobectvím, nekonečnou manipulací a určitou formou, námi nevědomě podporovaného stavu naší mysli, blízkého kolektivní hypnóze, ve které se nachází většina z nás. 

Aneb jak řekl , jeden moudrý člověk :

Nezáleží na tom, jak dlouho jsme šli po naší dosavadní životní cestě, vždy je čas na změnu . Na změnu, která povede k transformaci naší bytosti, jak v oblasti osobnostního, tělesného, ale i velmi důležitého duchovního rozvoje, s jednou z unikátních možností našeho úžasného těla, nám danou již od našeho narození, o které jsem bytostně přesvědčený a tou je neustálý a nikdy nekončící proces sebeuzdravení a to třeba i z nemoci mnohými považované za nevyléčitelnou, jakou je např. i rakovina.  

Stáhněte si tento článek ve formě eBrožury zdarma 

V klidu si jej přečtěte a sdílejte se svými přáteli nebo s těmi, kterým to může pomoci