Main purpose of our family holiday should be to get into stage of enjoyment and happiness, beeing with our lovely family , at a place we will feel everybody great ... 

Ne vždy a ne u nás všech je to mu vždycky tak.

Zní to jako protimluv , ale ruku na srdce , spousta z nás má z rodinné dovolené panickou hrůzu. Už to balení , nekonečné přípravy , ty peníze co to stálo a pak ta cesta . No nedej bože letadlem, co kdyby tak spadlo a ty přecpané dálnice , no prostě hrůza .

Pak dorazíme na místo , kde je vše jinak ( samozřejmě hůř ) , než jsme si představovali . 

Dovolenou pak nějak proskáčeme , pokud možno s dalšími pěti rodinami , aby se děti spolu vyhráli a my rodiče měli více času si " dovolenou užít " , většinou se sklenkou alkoholu v ruce nebo pokud patříme do skupiny "aktivních" lidí , týráním svého těla , s vědomím deficitu pohybu z našeho každodenního života.

Zdálo by se , že bychom se měli vrátit z dovolené odpočinutí , plní sil a elánu do dalších pracovních úkolů , prosyceným honem za úspěchy a novými výdobytky naší doby. 

A ejhle ono to tak vždy není.

Opak je ale mnohdy pravdou ...

Na dovolené máme totiž v naší mysli ( hlavě ) mnohdy ještě větší mentální hluk než máme standartně v našem pracovním procesu. Přemíláme co jsme to že udělali v minulém období , jaké by to bylo kdybychom neudělali to co jsme udělali a tak nám v hlavě fičí jedna myšlenka za druhou, až nám z toho otéká mozek ( což je vlastně naše bolení hlavy ).

My s rodinou to máme již dlouhá léta jinak.

Společně s mojí ženou a dětmi se těšíme doopravdy " jako malé děti " , až konečně vyrazíme na naši milovanou dovolenou a je jedno kam, jestli na naši oblíbenou Floridu nebo i někam jinam, třeba do našich krásných českých hor. Jezdíme a lítáme společně s našimi dětmi již 10 let , hned co se nám děti narodili , vždy spolu a nepamatuji si, že bychom někdy byli více jak 3 dny na dovolené společně s někým jiným. 

Prostě nás být spolu a užívat si společných chvilek baví. 

V posledním období , pro mne dostali naše společné dovolené ještě jiný rozměr.

Po mém " uvědoměmí si sám sebe ", toho kdo jsem, co chci v mém životě dělat a co mám vlastně na této planetě za úkol , si velmi intenzivně uvědomuji , že naše rodina a naše okolí tvoříme mnohem silnější a pospolitější celek , jako jsem to cítil v mém minulém nastavení. Víc než před tím , si všichni vycházíme vstříc, nediktujeme jeden druhému co by měl druhý ( nebo všichni ) dělat.

Užíváme si intenzivnější dimenzi našeho společného života a to prosté a ničím nerušené "bytí ".  Někdo by řekl (nic)nedělání , protože si jen někdo prostě neumí představit jenom tak být a těšit se ve své blízkosti z přítomnosti milovaných lidí, o to víc pokud jsou to členové rodiny.

Užívat si každodenní , nikým a ničím nerušené bytí ... tady a teď , v tomto přítomném okamžiku. 

Někdy stačí i třeba nemluvit a užívat si jenom přítomnost toho druhého člověka a ono to vlastně pro intenzivní vnitřní pocit štěstí stačí.

Myslím si, že to doopravdy jde i jinak ...

Není potřeba se " ubavit k smrti " , ani být každý jeden den někde jinde , na jiné místě, nějaké zajímavé "atrakci" ... aby nám třeba něco někde neuniklo. Není potřeba utíkat od přítomnosti svých blízkých , ze svého ( mnohdy ) neutěšeného života , prostřednictvím sklenky alkoholu, jiných "uklidňujících " prostředků nebo jiných závislostí.

Naučili jsme se s mojí úžasnou rodinou prostě jenom být , být spolu a užívat si přítomnosti milovaného člověka ...

A to dle mne úplně stačí ....