Inspirací k dnešnímu krátkému příspěvku mi byl příspěvek jiný, někoho koho si vážím za jeho holistický přístup k životu.

A také uzdravení z nemocí.

Předmětem toho příspěvku je zamyšlení se nad (mnohdy přehnanou) důležitostí našich myšlenek, emocí a tzv. daných věcí, které jsme ve svých životech přijali jako neměnné.

Přijali jsme je většinou nevědomě, dlouholetou pečlivou indoktrinací ve školách, zaměstnáních a mnohdy i v našich rodinách.

A ani si (v nevědomosti) neuvědomujeme, že to není nic jiného než programy naší mnohdy zaneprázdněné a věčně pulzující podvědomé Mysli.

A na ty programy navázané naše každodenní rituály.

Lidstvo stejně jako každý z nás si totiž před sebe už po staletí (zbytečně) stavíme tzv. nepokořitelné hranice.

Jako vášnivý běžec uvedu jednu, která byla celou profesionální běžeckou veřejností přijímána od počátku. 

A to byla hranice pokoření 1 míle v běhu pod 4. minuty.

  Jmenoval se Roger Banister a tuto hranici 6. května roku 1954 pokořil.

Šel na to svým přístupem, měl silnou vůli, vytrvalost a podporu svých kamarádů - běžců.

A hlavně trénoval jinak než všichni ostatní.

Hranice nepokořitelnosti padla.

A další běžci na celém světě jej hned záhy následovali.

Stejnou "nepřekonatelnou" hranicí je pro mnohé z nás život bez nemocí. A další takovou je např. uzdravení se z rakoviny a k tomu nesmyslné medicínské dogma, že rakovina je smrtelná nemoc, na kterou se musí umřít.

Cesta po úrovních vědomí je tu totiž připravena pro každého z nás, milí Přátelé.

Pro Ty z nás s pevnou vůlí, upřímnou pokorou a vytrvalostí každému z nás vlastní.

Uvažujte nad tím prosím.

Pavel Vojtek

Mentor, průvodce, Podcaster a nezávislý Blogger