[Ze života] Moje Argentína. Zkušenosti a pocity z cesty za rodinou aneb uvidíme co nám život přinese.

24.06.2026

Moje Argentína 🇦🇷

Po chvíli nezbytného digitálního detoxu přicházím s osobním příběhem, který nás společně, pro mnohé překvapivě zavede do Argentíny 🇦🇷.

Je to už více jak 45 let, kdy můj prastrýc Tomáš (bratr mého dědy) zaklepal na okno našeho domu, usmál se a řekl: 

"Tak jsem konečně tady".

Oči se mi rozzářili a v následujících několika dnech bylo mnoho momentů, kdy jsem jej se zatajeným dechem poslouchal a on vyprávěl o krásné a hlavně rozlehlé zemi vodopádů, ledovců, sluníčka ☀️, ale i skvělých stejků (asi nejlepších na světě). 

A hlavně milých a srdečných lidí.

Kdo by to řekl, že se v posledních několika letech do Argentíny podívám už poněkolikáté.

 Naposledy na začátku června i s mými dětmi.

Když jsem jim po mém prvním návratu o Argentíně vyprávěl - o příběhu mého prastrýce Tomáše, který se v roce 1923 vylodil na březích Buenos Aires se svým bratrem Janem (můj děda Josef zůstal kvůli věku doma), znělo jim to jako pohádka. 

Jak spolu zamířili vlakem do tisíce km vzdálené džungle, kde se mezi hady a různou nebezpečnou havětí usadili a založili tam základy současného městečka Tres Isletas, kde žije aktuálně přes 25 tis. lidí. 

Moji prastrýcové v džungli v provincii Chaco roku 1923 (Tomáš uprostřed, Jan vlevo)
Moji prastrýcové v džungli v provincii Chaco roku 1923 (Tomáš uprostřed, Jan vlevo)
Nevím čím to je, ale pokaždé, když do Argentíny a hlavně města Córdoba (1.5 mil.) přiletím, cítím se tam jako doma. I když je moje španělština (zatím) na nevalné úrovni, mí Argentinci mi nějak rozumí.

Moje sestřenice, bratranci a jejich potomci rozesetí od Buenos Aires, přes Córdobu až do provincie Chaco na severu, kde leží už zmíněné městečko Tres Isletas. Při další návštěvě tam určitě zajedu a pobavím se s jeho starostou o otcích zakladatelích a jak to všechno před těmi sto lety bylo.

A víte, že mám takový plán❔️

Asi přeložím moji knihu Návrat z druhého břehu do španělštiny, udělám edici knihy pro Argentínu s dialektem "Cordobese" (kdo mluvíte španělsky, např. Villa se čte jako vidža) a věnování v ní napíši právě Tomáši a Janu Vojtkovým, mým prastrýcům a otcům zakladatelům města Tres Isletas.

Kdo ví, jak to nakonec všechno dopadne.

A možná tam i někdy založím malou latinsko-americkou pobočku našeho rodinného Nakladatelství moje cesta.

A proč vlastně ne❔️

Lidem s rakovinou v našich českých a slovenských zemích bych pořád mohl pomáhat online a jak to bude v jiných zemích se vyjeví samo. Kdo bude chtít si mě stejně vždycky najde.

Přiznám se, že mi to zní to jako mise a docela zajímavý plán.

Žit v zemi, kde se lidé na sebe usmívají.

Žít v zemi, kde se neválčí.

Žít v zemi, kde život není lehký.

Žít v zemi, kde lidi svoji zemi milují.

Žit v zemi, kde má podnikání a svobodný život zelenou🚦.

A nakonec a to je to nejdůležitější, žít na chvíli v zemi, která má srdce a Duši 🤍. V zemi, kde se po 10-minutovém rozhovoru s každým obejmete, políbíte se na líci a těšíte se na každé další společné setkání.

A Vám, kdo byste se chtěli do Argentíny podívat, ji vřele doporučuji.

Myslím si, že se mnozí nebudete chtít do Evropy vůbec vrátit.

Uvidíte, zkuste to.

Pavel Vojtek 🇨🇿🇦🇷

Autor, nakladatel a Průvodce za uzdravením z rakoviny

Share