Svět se pomalu probouzí z koronavirové hysterie do těžké kocoviny aneb jak si proti proudu dění užíváme nádherné období našeho života.

04.05.2020

A že to probuzení z této zvláštním způsobem vyvolané a nanejvýš nesmyslné hysterie nebude jednoduché, už ví většina z nás.

Většina z nás totiž bezhlavě nakoupila "čínský příběh o Koronaviru".

Začínající panikou, pokračující karanténou, rouškami a nesmyslným strachem z viru, který je pravděpodobně mezi námi celá desetiletí.

A končící bezprecedentní ekonomickou recesí, se kterou se zdá si neví rady ani nejchytřejší hlavy našeho současného globálního makrosvěta.

Dali jsme totiž naše životy, bezmezně jim věříc, do rukou samozvaných epidemiologů, prognostiků vytvářejících prapodivné modely šíření nemocí a různých vyvolávačů strachu.

Že jsme vyděšeni tzv. "novým a nebezpečným virem", tak trochu zapomněli na to, že vlastně každý rok na velmi podobnou chřipku umírají, tak jako tak statisíce lidí po celém světě.

A co je horší, pomalu zjišťujeme, že ve většině zemí celková úmrtnost v období před Koronavirem ve srovnání s obdobím po této hysterii bude pravděpodobně stejná, ne-li nižší než při téhle panikou sycené a médii podporované p(l)andemii . 

A pomalu si všichni začínáme klást otázku, stálo to doopravdy za to ? 

Já si myslím, že určitě ne.

Už teď je totiž jasné, že se světové ekonomiky budou z tohoto nevídaného šoku vzpamatovávat několik dlouhých let, pokud se vůbec někdy vzpamatují.

Nehledě na obrovské zadlužení, které předáme jako danajský dar našim dětem a bohužel i dětem našich dětí.

A nemyslím si, že karanténa a dle mého nesmyslný tzv. "social distancing", který jde proti základní přirozenosti lidí a to je vzájemná komunikace, by nás před něčím zachránil, tak jak to tvrdí tzv. chytré hlavy, podporované mainstream medii, ba naopak .

Smrtelná směsice strachu a strachem vyvolaného vražedného stresu (mluví o tom a potvrzuje to spousta vědeckých studií) vržená na nás všechny, ale co je nejhrůznější a trestuhodné - paralyzuje hlavně naše seniory.

A způsobuje více škody něž užitku . 

A to nemyslím jen škody na tělesném, ale rovněž duševním zdraví.

Škody, ze kterých se bude naše společnost ještě dlouho vzpamatovávat.

Tak jak jsme si to např. u nás doma na vlastní kůži zažili v období této nesmyslné Korona-hysterie s dědou našich dětí, který se zavřený doma v domácím vězení, sledující od rána do večera každodenní panikou prosycené zprávy dostal do stavu, kdy nemohl dýchat.

Měl neúměrně vysoký tlak (zvláštní, že celý život trpí nízkým tlakem) a na poslední chvíli ho musela odvézt "rychlá". 

Naštěstí v tomto případě se nic nestalo. 

A žádný COVID-19 to nebyl, což by si možná někteří "zasvěcení a vševědoucí" na důkaz jejich egoismem prosycené důležitosti přáli. 

Připadají Vám tyto řádky poněkud tvrdé ?

Někomu možná ano, někomu naopak ne.

Velmi se totiž těším na finální výsledky, pomalu na povrch vystupující tajenky.

A to (pseudo)zachráněné životy vs. napáchaná škoda, způsobená kastrací ekonomiky, eliminací našich základních lidských práv a obrovskou hospodářskou recesí, spojenou s dluhem, který pravděpodobně už nikdo nikdy nesplatí.

Mám totiž ještě jeden zajímavý důvod pro mé tvrzení

Navážu na prohlášení jednoho nejmenovaného českého profesora, bývalého přednosty Onkologické kliniky a to že na onkologické nemoci umírá ročně jenom v ČR cca 30.000 lidí.

To jest každých 20 min odejde jeden náš spoluobčan.

Podobná čísla platí pro kardiovaskulární nemoci.

Kde se o tyto lidi, kteří potřebují stejnou odbornou péči jako Ti postiženi Koronavirem nestíhal a nestíhá nikdo postarat, tak jak bylo běžné před touto do extrému vyhnanou pseudokrizí. 

Posouvání zákroků a nutných operací, někdy i o několik týdnů, ba i měsíců je toho jednoznačným důkazem.

Ale POZOR - máme tu přece Koronavirus a COVID-19 a s ním spojenou organizovanou paniku, tak se musíme do této (ne)smyslné mašinerie všichni beze zbytku a hlavně bez protestu zapojit.

Ten důvod o kterém mluvím je totiž spojený s mojí životní zkušeností

A tou je mé uzdravení se z finální fáze navrátivší se rakoviny.

Vlastními silami, bez léků a bez doktorů.

Odborná veřejnost tomu říká spontánní uzdravení.

Otevřeně o tomto neuvěřitelném fenoménu spontánní remise píši s pokorou ve svém příběhu na těchto stránkách v sekci Můj příběh a mluvím o něm rovněž na Youtube kanálu Moje cesta.

Někdo může namítnout, že rakovina není tak hrozná jako "hrůzostrašný" COVID-19.

Možná ano, i když si nemyslím, že se takových lidí, kteří si to mohou myslet moc najde.

Lidi se mně i tak ptají, proč jsem po celou dobu této tzv. krize tak klidný ?

Divný, když bych vlastně měl být, jako již pečlivě našim medicínským aparátem označkovaný "onkopacient" nejvíc ohroženým tvorem .

Klidný a uvolněný, jsem jednoduše proto, že si myslím, že je vše, někdy až nepochopitelně a úplně zbytečně vyeskalované.

Téměř bych řekl, tak jak říkali naši prarodiče - "mnoho povyku pro nic".

Podobnou chřipkovou epidemii si přece všichni zažíváme každý rok.

Nikdy jsme ale takhle "neblbnuli na kvadrát".

Byť bylo nemocných spousta, třídy ve školách byly mnohdy poloprázdné.

V našich zaměstnáních nám chybělo mnoho kolegů, ale nikdy jsme z toho nedělali takovou hrůzu.

Pokud na nás něco jako chřipka přišlo, zůstali jsme doma, vše jsme pod peřinou, s hektolitry horkého čaje s medem vyleželi a hurá po týdnu zase do práce.  

Nikdo se, světe div se, s takovou hysterií jako nyní nezajímal o ty stovky tisíc úmrtí spojených s každoročně příchozí epidemií chřipky po celém světě.

Tak jak se někdy až fanaticky zajímají média o statistiky úmrtí na COVID-19.

A to ani nebudu rozebírat, ne vždy 100% hodnověrné, finální diagnózy úmrtí u pacientů na COVID-19, s mnohonásobnými diagnózami různých život ohrožujících (většinou civilizačních) nemocí, potvrzených před následným úmrtím těchto pacientů. 

V této době, z nějakého zvláštního důvodu totiž za vše může COVID-19.

Stačí přece jenom používat zdravý selský rozum 

A za to jsem vděčný mé tzv. nevyléčitelné nemoci - rakovině , kde pro mne nepochopitelně této strašidelné nálepce "nevyléčitelná", pořád ještě věří většina naší euroatlantické populace.

Rakovina mě totiž naučila pokoře, kdy např. prostřednictvím několika stavů OBE (Out of the Body Experience), stavů změněného vědomí, tzv. mimotělních zkušeností, navazujícího pochopení a uvědomění si, že většina nemocí je způsobena dlouhodobým vyčerpáním a únavou našeho těla a co je hlavní stejnou měrou i vyčerpáním naší Duše, to vše způsobeno většinou přemíry toxicity, která je přítomna snad ve všech koutech našeho Bytí, a to nejenom prostřednictvím toxické stravy, ale i toxických vztahů a toxických informací, které každodenně, až nepochopitelně ochotně konzumujeme.

A nejedná se jenom o v mnohých případech se zdravým životem neslučitelnými, chemií nasycenými potravinami, plnými různých éček a záhadných chemických přísad.

Ale hlavně přehršle různých léků, které mnohdy, pro mě nepochopitelně a zbytečně užíváme na každou maličkost, vědomi si toho, že nám způsobují oficiálně potvrzené vedlejší účinky, tzn. další komplikace a následné nemoci.

Jedná se v nemalé míře i o toxické lidi, kteří nás společně s toxickými informacemi sršícími ze všech mainstream médií, obklopují na každém našem kroku.

Většina lidí namítá, že to je moc jednoduché na to, aby to byla pravda  

Je i není.

O něčem slyšet, něco si přečíst, ještě neznamená to vše uvést do svého života.

Málo lidí má pevnou vůli a disciplínu změnit svůj toxicitou nasycený život, protože si to prostě ani neumí představit.

A pokud si to i představí, tak u toho stejně nevydrží.

A tak jim nezbude nic jiného, než falešně omlouvajíc svoji slabost se vymluvit na spoustu jiných důvodů, proč to nejde a vždy se hodící výmluva na "Ty druhé, kteří za to můžou".

Popř. slabošsky výmluvou na Ty nejbližší, o které se musí člověk starat - to víte hypotéka, leasingy, práce atd.

Neuvědomujíc si, že dlouhodobě oslabený a následně nemocný člověk hypotéku stejně nezaplatí.

Tak jak jsem si to neuvědomoval, před necelými čtyřmi lety ani já ...

Proto mnohdy říkám, že Moje cesta není pro každého

Pro co je určitě Moje cesta skvělá, je její nezpochybnitelná podpora imunitního systému.

Tolik potřebná právě v této vypjaté době a tím spojená obrana organizmu před různými bakteriemi a viry jako je např. už několikrát zmiňovaný Koronavirus.

Proto s plným vědomím, při našich někdy emotivních diskusích navrhuji všem mým známým, mnohdy paralyzovaným strachem z pseudoviru a (ne)moci COVID-19, že se rád vystavím styku jakýmkoliv nakaženým člověkem Koronavirem popř. tzv. nemocí COVID-19 nebo i jiným virům.

Protože prostě v hlavě takový program nemoci nemám.

Proto jsem již téměř tři roky nebyl u lékaře a ani tam neplánuji jít.

Proto stejnou dobu nejím léky, protože si nemyslím, že by mi v něčem měli pomoct.

Stejně tak neplánuji žádnou vakcinaci pro mne a ani pro členy mojí milované rodiny, byť by nás tato vakcinace mohla jakýmkoliv způsobem omezit, třeba v cestování. 

Za to riziko mi to jednoduše nestojí...

Věřte nebo nevěřte, naše tělo je totiž všemocné.

Jde jenom o to v sobě najít tu obrovskou a nevyčerpatelnou, v každém z nás doutnající sílu sebeuzdravení.

Tak jak jsem ji našel v mém případě spontánního uzdravení z rakoviny i já.

Pak Vás žádné virové nebo i jiné onemocnění nemůže zajímat a už vůbec ne zaskočit .

Proto jsem byl a budu v době epidemie či jakékoliv pandemie klidný .

A pokud bych snad někdy cítil při mé každodenní pravidelné komunikaci s mým tělem a mojí Duší, že bych měl dodat mému tělu více energie, vyběhnu si třeba na chvíli do našich krásných lesů, které jsou všude kolem našeho domu a nadýchám se při své dávce běhu, který mi mimochodem zachránil můj život - čerstvého a vším co naše tělo potřebuje, naší krásnou přírodou pořád ještě věrně poskytujícího a ničím neotráveného vzduchu.

A tak jak jsem avizoval v úvodníku tohoto mého příspěvku, užíváme si spolu s mojí rodinou tuto skvělou  a v mnohém zvláštní a spoustou výzev protkanou dobu víc než kdykoliv před tím.

Spolu s mojí rodinou, která je nade vše v mém novém životě, který mi začal v mých 48.letech, jsme společně v tomto úžasném období objevili v našem okolí tolik krásných míst, které jsme nikdy před tím ve svém zaslepení neviděli, že se nemůžeme dočkat na další společnou procházku naší nádhernou přírodou, prostě si jenom tak užívajíc naše společné, vzájemným pochopením, úctou a láskou prosycené Bytí.

Dovolte mi a dělám to pořád a pořád dokola, nejenom v mých příspěvcích na blogu Moje cesta, ale i našich hovorech a společných sezeních - nezapomínejme prosím na podstatnou a velmi důležitou základnu pro naše pevné zdraví a to je pro některé z nás poněkud přísné a těžce akceptovatelné každodenní dodržování zdravé stravy a životosprávy, o kterém se můžete dočíst v ostatních kapitolách tohoto webu.

Aneb jak jeden skvělý člověk, mimo jiné řekl moudrost, které smysl velmi harmonizuje s mojí Duší :

My lidi, moudří to tvorové, celý život tvrdě pracujeme a vyděláváme peníze, abychom si ve zdraví užili penzi.
Až se dopracujeme k tomu, že pod tímto dlouhodobým vyděláváním peněz, každodenním tlakem a stresem naše zdraví ztratíme. A pak si za tyto těžce vydělané peníze znovu kupujeme toto ztracené zdraví zpět.

Nevím přesně, ale tuším proč ne všichni a ne vždy máme tuto unikátní možnost, jakou jsem měl já a jsem za ni velmi vděčný.

Mít novou možnost ve své životě prožít a pochopit důsledky této hluboké moudrosti. 

Spousta z těch, kteří tuto moudrost nepochopili bohužel už mezi námi nejsou, byť ve spoustě případů s námi ještě mohli nějakou chvíli být.

A tak stejně jako v mých předchozích příspěvcích na mém blogu,

nikoho v žádném případě nijak nepřesvědčuji a nikomu nic nevnucuji.

Jenom vyprávím svůj příběh.

A věřím, že trochu netradiční a možná pro někoho ne úplně vždy pochopitelnou formou představuji svůj názor a můj vlastní náhled na svět, podpořený tvrdou zkušeností, nebo spíše vhled do toho čemu říkáme náš život ...

Spousta z nás si totiž pořád ještě ve své zaslepenosti svým egem a závislostí na všudepřítomném materializmu, chyceni v určitém stavu kolektivní hypnózy neuvědomuje, že to co zasejeme, taky sklidíme.

A to jak každý sám, tak i všichni kolektivně v našem všeprostupujícím kolektivním (ne)vědomí.

Naštěstí je tu pořád, v nás doutnající již od našeho narození, pečlivě ukrytá síla, které říkám s velkou pokorou a úctou naše všemocná síla sebeuzdravení. Tato neviditelná, našimi pěti smysly neuchopitelná energie, je tu pro každého z nás.

Kdy po našem uvědomění si smyslu života, pochopení základních zákonitostí naší přírody, propojení našeho těla a Duše, přehodnocení našich dosavadních vztahů a následně na základě našich vztahů, myšlenek a vnímaní okolního světa odvíjejících se našich životních situací, je nám připravena věrně sloužit a vždy pomoci nasměřovat naši životní cestu směrem do námi pořád ještě nepoznaného "životního matrixu", kterému říkáme náš smysluplný a spokojený Život.

A pak už jenom obklopeni pochopením a láskou v našich srdcích,

cítíc bezpodmínečnou a všeobjímající lásku našich nejbližších, 

nikým a ničím nezastupitelné role právoplatné manželky a milovaných dětí,

kráčíme spolu neviditelně propojeni navždy,

naší matičkou Zemí neohroženě vpřed po naší životní cestě, 

po klikaté cestě plné výzev, která není jenom cestou, ale i současně našim cílem ...

A to s koroinavirem i bez koronaviru ...


Zákon karmy platí pro všechny bez rozdílu, co zasejeme, to taky sklidíme ...