[K zamyšlení] Každý se nedá koupit.

Myslím, že mi bude asi hodně lidí oponovat.
I já bych sám sobě (v mém minulém životě v současném těle) asi oponoval.
Vždyť se tak nějak v západním světě zaužívalo, že se koupit dá každý.

Každého si přece můžeme koupit třeba povýšením v práci.
A hlavně penězi.
Jako tu lehkou děvu, však víte kde.
Všichni přece potřebujeme prachy.
Na živobytí.
Na hypotéku.
Na dovolenou.
Na auto.
Na značkové tretky.
Na všechno.
Koupit a prodat se dá přece všechno.
Za peníze v Praze dům se říká.
Jako v těch pohádkách, které máme s dětmi tolik rádi, kdy se objeví čert a láká dobrodince na ledacos, hlavně to může být hned.
Jenom se podepsat krví.
Rychlá půjčka.
Skvělá hypotéka.
Úžasná dovolená.
... a zaplaťte klidně později.
A lidi ženoucí se za hmotnými statky si ani neuvědomují, že jsou schopni prodat sami sebe za pár bezcenných bankocetlí.
Vymění svoji čistou energii za něco co většinou ani nepotřebují.
A pak už jen platí jak mourovatí.
Třeba 30.let a ani neví, že jsou ve vězení, ze kterého není na dlouhou dobu úniku.
Vláčeni "okolnostmi života" sebe i své kamarády, mnohdy bez mrknutí oka prodají za pár zlaťáků a falešnou slávu, jako švec Číč (L.Mrkvička) svého souseda Karafiátka (J.Kemr) v té známé pohádce "Jak se ševcem šili čerti".
Naštěstí všichni se nedají koupit.
Někteří z nás nejsou na prodej.
A odměnou je nám pak klidný život v rodinném kruhu svých blízkých a s prací, kterou máme rádi a která je našim posláním, kdy se sami sobě můžeme každý večer podívat do očí.
Můžu Vám říct, že ten pohled v době, kdy se dá koupit skoro každý, je za všechny peníze tohoto světa.
Někdo by třeba řekl, k nezaplacení.
Pavel Vojtek Holistic Cancer Survivor
