Setkání s dlouholetým kamarádem - rehabilitačním terapeutem z Chile 

03.08.2019

Pojednání o tom jak je tenká hranice mezi fyzickou rehabilitací našeho těla a mentální rehabi(li)tací našeho života ...

Jak bývá již naším letitým zvykem, vyrážíme s mojí milovanou rodinou každé prázdniny na Floridu, kam lítáme již od narození našich skvělých dětí.

A vlastně již mnohem dříve, co jsme spolu s mojí ženou, ostatně od začátku příštího roku 2020 to bude neuvěřitelných 30.let.

Naše dovolená je pro nás vždy svátkem, společným časem a prostorem, který věnujeme výhradně sami sobě.

Společně odpočíváme , bavíme se co se událo v minulém období a zamýšlíme se nad tím jak si z toho vzít to nejlepší ponaučení.

V USA máme za tu dobu co tam více než 15 let lítáme spoustu známých, kamarádů a to jak mezi native američany, tak mezi rodilými krajany, kteří žijí a pracují v USA.

Jedni z našich nejmilejších známých a vlastně i dlouholetých kamarádů , jsou Brandee a Jose.

Manželský pár, oba dva skvělí a pracovití lidé.

Brandee američanka a Jose původem z Chile.

Oba dva provozují společnou rehabilitační praxi, Jose skvělý rehabilitační terapeut, s více jak 32 letými zkušenostmi.

Vše je o našem uvědomění a nastavení ...

Tak jak to nebylo v mém minulém nastavení možné, jsme společně s Josem na jedné z našich společných večeří zabředli, do neuvěřitelné, plně pohlcující diskuse.

Diskuse o propojení fyzické rehabilitace s možností mentalního uzdravení některých jeho klientů, třeba z nevyléčitelných nemocí.

Nemyslím tím (vy)léčení, kdy určitě z mých předcházejících příspěvků víte, že mezi (vy)léčením a uzdravením je dle mého obrovský a mnohými lidmi stále nepochopený rozdíl.

Jose mi se zapálením jemu vlastním, postaveným na jeho více jak 30 letých zkušenostech rehabilitačního terapeuta vyprávěl desítky případů, kdy mu fyzická rehabilitace otevřela srdce jeho klientů a vytvořila mezi ním a klienty nezbytné a velmi důležité pouto důvěry a pochopení.

Kdy hned za pochopením u spousty klientů následovalo plné uvědomění svého problému, mnohdy (i) nevyléčitelné nemoci.

Pokud to nebyl zrovna klient po autonehodě a složité operaci, kterého Jose učil znovu chodit a vracel pomalu znovu do každodenního života. 

Za plným uvědoměním některých jeho klientů následovalo totiž jejich plné zapojení do procesu kompletního uzdravení, které bylo samozřejmě kombinací nezbytné fyzické rehabilitace, pochopení podstaty jejich nemoci a úplného mentálního uzdravení. 

A zdánlivě nesourodé puzzle do sebe opět zapadají ...

Nezbývalo mi nic než s otevřenou pusou mého kamaráda poslouchat.

Ve všem s ním tiše souhlasit a vysmeknout mu velkou poklonu za jeho práci s jeho klienty.

Za jeho celostní přístup k člověku, u kterého jsem 100% přesvědčený, že je branou k pochopení velké většiny chronických, jak my jim ostatně říkáme civilizačních nemocí . 

Vášnivě jsme začali diskutovat můj životní příběh, Moji cestu, moji spontánní remisi z navrátivší se rakoviny, odmítnutí druhé operace a chemoterapie a následné uzdravení vlastními silami.

Kdy se Jose ke mně naklonil a tiše mi s šibalským úsměvem pošeptal.

A řekl mi, že jsem jeden z těch štastných lidí, který se zkratkou dostali k poznání pravdy, která je většině lidí v jejich současném nastavení nedostupná.

Pravdy, kde pochopení trvá ostatním lidem mnohdy desítky let.

Kdy bohužel a což je velká škoda, většině lidí tato jediná pravda zůstane skryta a uschována hluboko v jejich duši, do jejich posledních dnů.

Díky Jose, moje omluva, žádost o odpuštění a Moje cesta 

Na konci naší inspirující debaty jsem upřímně Josemu poděkoval , za možnost otevřené diskuse na téma, které je velmi složité.

Ne-li mnohokrát nemyslitelné diskustovat s ostatními lidmi s aktuální úrovní vědomí, které je v současné době rozšířeno a uplatňováno v našich zeměpisných šířkách a bráno jako to co se nazývá univerzalní pravdou.

A následně, bohužel z tohoto nepochopení podstaty bytí,  trpkou realitou našich životů.

Rovněž jsem se s nefalšovanou slzou v oku upřímně Josemu omluvil a požádal jej o odpuštění.

Za mé chování v mém minulém nastavení.

Za to že jsem mu nerozuměl a mnohdy jsem řekl (v ne-vědomí hnán a kontrolován pouze mým nižším já, čemu my a rovněž i mnoho odborníků nazývá - naše ego) , něco co jsem vůbec nechtěl říct.

Kdy se Jose opět pousmál a tichým hlasem s jasnou tváří naplněnou světlem a z jeho tváře sršícím poznáním a uvědoměním se ke mně znovu naklonil a znovu mi tiše pošeptal

Pavle, vítej mezi námi, v Tvém novém nastavení a životě, v plném uvědomění si a poznaní sám sebe ...

a upřímně mi popřál správnou inspiraci, intuici a moudrost k využití mého v mnohém unikátního (sebe)poznání a (sebe)vědomí.

Poděkoval jsem mu , objal ho a znovu si uvědomil, že v životě nejsou náhody a že je prostě všechno jak má být ...

A vše je opět jak má být ...

Pak se usmál na moji skvělou ženu.

Políbil ji na její tváře, poděkoval jí za to, že to se mnou tak dlouho vydržela.

Vzal ji a naše milované děti za ramena a kráčeli jsme všichni společně s úsměvem na našich tvářích k našemu dočasnému americkému domovu ...

Plni radosti, harmonie a potěšení ze společně prožitých okamžiků s našimi skvělými přáteli ...