Určitě se mnozí z nás shodneme na tom, že minulé dva roky byly prošpikované různými druhy výzev.

Někdo z nás upadl do módu "vyděšení z nemoci" a v nejistotě z dalších dnů si leckdy přivodil i zdravotní problémy. 

Někdo toto nelehké období plné lží, polopravd a do očí bijících nepravostí využil jako dobu plnou introspekce, odpočinku a usebrání.

Cestování bylo složité, pro nás doma téměř neřešitelné neb nenosíme tzv. ochranné prostředky, nejsme registrováni v žádném systému čarových kódů a ani se neúčastníme žádné genové terapie.

A tak jsme přijali s povděkem možnost znovu po dvou letech vyrazit do zahraničí, za našimi jižanskými bratry do Chorvatska .

Na naši oblíbenou Floridu nás totiž pořád nepustí, ve Francii už zase začínají blbnout s rouškami a v Itálii střídavě ukazují nějakou divnou aplikaci v mobilu, třeba i při vstupu do restaurace.

A tak po tom 10-denním nádherném chorvatském přemítání musím říct, že ta dovolená byla doopravdy skvělá.

Ležíc pod sosnou na klidné oblázkové pláži jsem si uvědomil, že za ty dva roky kdy jsme vlastně nikde v zahraničí nebyli, nám nic neuteklo.

A že pokud budou na "Západě" blbnout, budeme dál jezdit do "Jugošky", kde nás nikdo neprudí s rouškou, nemává ukrajinskou vlajkou a s každým se v pohodě a hlavně v klidu dohodnete.

A znovu se mi navíc potvrdilo, že celá ta trapná Covidová taškařice byla pro nás vlastně více odpočinkem, usebráním se a utřízením si myšlenek.

Co vlastně člověk ve svém životě chce. 

A právě proto budu možná v nadcházejících časech ještě větších výzev, ještě více s mojí milovanou rodinou.

A taky budu i možná podstatně méně na různých druzích sociálních sítích. 

A snad konečně dopíši tu rozepsanou knihu o mém uzdravení z rakoviny, od které mne ty (a)sociální sítě stejně jenom odtahují.

Uvědomil jsem si ve vší moudrosti světa, že ten kdo celou tuhle překrásnou scenerii, které říkáme Život stvořil a citlivě ji usměrňuje (každý "Mu" říkáme jinak) je spravedlivý k nám všem a měří nám přesně podle našich zásluh.

Někomu dá hmotných statků víc než potřebuje a ubere zdraví a někomu jich zase většinu (k jeho dobru) odebere, aby se mohl třeba věnovat více duchovní praxi či pomáhání ostatním.

Znovu jsem si uvědomil, že život je krásný a stojí ho za to žít a ne jenom přežívat, tak jak jsme si většina z nás přivykli těch posledních pár let.

A že smyslem života je poznání a každodenní putování za Pravdou.

V tomto ohledu byly ty Covidové roky vlastně darem, kterého jsme si společně s mojí po společných 33.letech stále krásnou ženou a skvělými dětmi užili jak se patří.

S letošní dovolenkovou chorvatskou třešničkou na tom pomyslném dortu na cestě vstříc dalším životním výzvám.

Společně totiž my všichni doma víme, že když přijdou (a ony příjdou), se s nimi se ctí a hlavně s tolik potřebným zdravím na těle i na Duši, v klidu a v pohodě popereme.

I kdyby to měly být další dva skvělé roky prázdnin.

Kdo ví ... (#CoNámŽivotChystá 🎶)

Pavel Vojtek | Holistic Cancer Survivor