Dělám to pro Vás. 

Víra. Naděje. Inspirace.

Uvědomění.

To jsou jedny z nejvíce vzpomínaných věcí na mých besedách. Rozdávám je lidem (prej) plnými hrstmi a oni mi pak říkají, že jim to pomáhá. A že je inspiruju, dávám jim naději a vedu je za poznáním a uvědoměním.

Že spousta věcí je jinak. 

Mnohdy o 180 st.

Ono totiž jen tak vyklouznout z chapadel fyzického 3D světa a života v něm, není zas až tak lehké. Pro většinu lidí to dost dobře není ani představitelné. Pustit se okovů vězně, v do jisté míry imaginárním světě, který nám předkládá naše šibalka podvědomá Mysl. 

A my se jej držíme jako veš košile.

I o tom jsou moje besedy.

Ta poslední v Recall Centrum v Sedmihorkách měla více jak 2,5 hodiny.

A zvedl se snad jen jeden manželský pár. Na manžela to prý už bylo moc dlouhé.

A pak ta dlouhá fronta při podepisování a vepisování věnování do mojí knihy. A přitom jen krátká promluva s každým, která mnohdy ledacos napoví a rozlouskne.

A desítky otázek. 

Někdy těžkých na tělo. A já odpovídám. V klidu. 

A když nevím, řeknu že nevím. Na to má právo každý z nás.

A lidem to pomáhá a děkují mi. 

A já jen většinou sepnu jemně ruce na hrudi a děkuju jim, že mám možnost jim děkovat a pomáhat. A vést je za poznáním a uzdravením.

Většinou z rakoviny.

Lidé poslaní na smrt.

A oni se uzdravují.

A jsou pak úplně jiní lidé.

Jako třeba Pepa, Ondra, Hanka a další.

Je to mé poslání.

Jsem vlastně služebník. 

Kdo znáte moji babičku o které často mluvím, které bude příští rok 100.let ... asi víte koho.

Ano je to tak. 

A jsem tu rád. A jsem za to vděčný.

Nejezdím už v audinách, nenosím drahé obleky a nemám už desítky vizitek. Vlastně nemám žádnou.

Mám jen sám sebe. Konečně.

A jen jsem. S vámi všemi.

Proč taky ne, když všichni jsme Jedno.

Namaste.

Pavel Vojtek 

Autor | Nakladatel | Speaker | Průvodce a Mentor