Spousta lidí sní o zasloužené penzi, obklopeni blahobytem, s minimálně zajištěným pasivním příjmem.

A v průběhu svého života se za tím ženou hlava nehlava a běhají (a ani o tom neví) jako ta pověstná "veverka v bubnu".  

Říkajíc si ... až ... pak už si začnu konečně užívat života.

• Až doplatím hypotéku na dům.
• Až dosáhnu zaslouženého ocenění v práci.
• Až nasyslím ten majetek.
• Až mi vyrostou děti.

A pak až to (v tom lepším případě) dopadne, v době kdy by si měli užívat, jsou stejně k smrti unavení.

Mnohdy obklopeni všemi možnými hmotnými statky, stojí mnohdy (ne)mocní a duchovně vyprázdněni v tom, co jim ze života zbylo.

Většinou osamoceni jako kůl v plotě.

A říkají si pořád dokola, kde jsem mohl k čertu udělat chybu?

To jsou příběhy, které často kolem sebe vídám v posledních několika letech. Příběhy jsou to smutné, ale v mnohém poučné.

Sám jsem totiž v polovině roku 2016 na prahu podobného příběhu stál.

Na tu radikální změnu nepřipraven, jsem to vzal (spíše jsem byl vzat) za jiný konec.

Za pomoci mé skvělé manželky jsem se "popral" s tou nonšalantní dámou, ze které jsou mnozí z Vás vyděšení k smrti.

Říká se jí rakovina.

Vyčistil jsem si tělo i Duši, odpřísáhnul jí že jsem vše pochopil a slíbil, že půjdu konečně mojí cestou, znaje konečně sám sebe, mým novým do té doby nepředstavitelným životem. 

A po řadě těžce slovy popsatelných mimotělních zážitků, společně s mým spontánním uzdravením, se mi obrátil život naruby.

Po pochopení, že je to všechno pravda (a ne jenom sen) jsem před několika lety vyhlásil válku únavě životem (t.j. to pro mnohé dráždící RE:TIRED).

A odměnou za moji snahu mi bylo to, že mám jiné tělo, myslím jinak a taky se jinak chovám.

Jsem prostě jiný člověk.

Dočetl jsem se v moudrých knihách, že je velkým privilegiem si zažít dva "životy v jednom těle". Tak jsem za to moc vděčný a žiju si svůj nový stav Bytí a.k.a. můj nový život.

Říkám mu být prostě jenom být RE:TIRED.

Být novým člověkem, který vyhlásil pomyslnou válku únavě a špatné náladě, nikdy nekončící honbě za penězi, úspěchy a za uznáním.

A věřte mi, život nebyl nikdy lepší jako je teď. Mít zdravé tělo třicátníka, čistou Mysl a zpět svoji Duši. Obklopený milovanou manželkou začínající spolu již 33. rok, s dětmi skvělými tak, že už snad ani lepší nemohou být, které miluju všechny nade vše.

A víte komu za to vděčím?

Neuvěříte mi, ale právě té nemoci, které se bojí celý svět.

Rakovině.

Kdo by tomu před sedmi lety věřil ...