S rakovinou není třeba bojovat 🤍

V době, kdy truchlíme za někým, koho jsme měli rádi a kdo nám chybí, je jakékoliv rozumování zbytečné.

Každá ztráta nám milého člověka je však nejenom šrámem na duši, ale i možností introspekce našich životů.

Jsou lidé, kteří vše příjmou v rámci status quo, tak jak (se zdá že) je, ale jsou také i Ti, kterým věci vrtají hlavou. A nenechají se jen tak opít rohlíkem. 

Ptají se sami sebe i jiných ... 

Jak je možné, že když máme vědu a medicínu na světové úrovni - umírá stále tolik lidí na rakovinu a jiné tzv. nevyléčitelné nemoci?

Odpovědi se těžko hledají.

Odborníci Vám řeknou, že to tak prostě je a že se snaží, ale nic víc s tím neudělají.

Jsou však i tací, kteří se vzepřou roli oběti, odmítnou nám nalinkované status quo a vydají se vlastní cestou.

Není to cesta lehká.

Vyžaduje spoustu vůle a odvahy.

A k tomu kopec poznání, uvědomění a hlubokou víru, že vše dobře dopadne.

A to je právě ta potřebná startovací pozice, kdy se člověk, třeba s diagnózou rakovina, může odrazit ode dna. 

A pak už chybí jen někdo, kdo si vše už zažil, který ho vezme za ruku a převede přes pouhým okem neviditelný most, který vidí jen Průvodce sám.

Já jsem takové měl.

A možná jsem měl i trochu štěstí, tolik potřebné Boží ochrany, pomoci a milosti. Mohl jsem si tak uvědomit, že bojem s nemocí nic nezískám. Že tou nemocí jsme vlastně my sami, jinými slovy, že nám ta tzv. nemoc zrcadlí jen temné kouty naší duše.

Tam je potřeba hledat. A začít.

U diagnózy rakovina to platí na 100%.

Tak pokud bych mohl něco vyslat do světa na druhou adventní neděli, tak by to bylo tohle:

Nebojujte s rakovinou. Bojujete totiž sami se sebou.

Pochopte proč Vám v těle vznikla a odkud přišla, co ji způsobilo. Nevěřte také bezhlavě všemu, co je Vám předkládáno. Pak se Vám nebe rozjasní a cesta se sama ukáže.

Vždyť určitě jste již někdy slyšeli moudrost, že:

"Když je žák připravený, učitel se vždy najde".

Přesně tak to bylo i v mém případě. Jen těch učitelů bylo víc.

Díky Bohu za ně.

A tak nám všem jen držím palce, ať nám to vše dojde dříve, než budeme nuceni zaklepat na nebeskou bránu a projít si za tu malou chvíli "filmem" svého života. 

Kdo jste tam byli, víte o čem mluvím.

Tam všichni zjistíme a také pochopíme, jak jsme byli malicherní, nepřístupní, přízemní a uzavření všemu a všem kolem nás.

Poklidnou druhou adventní neděli Vám přeji, milí Přátelé.

A děkuji, za vše.

Pavel Vojtek | Průvodce a Mentor