V posledních dnech jsme účastníky bezprecentního sledu událostí, které se těm, na které jsme vždy spoléhali, že vše vyřeší za nás, tak nějak vymkly z rukou. 

Pro velkou většinu z nás, jsme nikdy více, tak jako v těchto dnech nebyli konfrontováni tak naléhavou výzvou k řešení, jako je krize jménem Koronavirus.

A jím způsobená nemoc tzv. COVID-19.

Strach, úzkost, negativní emoce a s tím spojené obavy z budoucna si začínají uvědomovat i Ti nejsilnější a nejvlivnější z nás. 

I Ti, kteří tvrdili , že se jich to netýká začínají hlasitě volat po řešení, různých opatřeních, pomoci od všech různých vládních i nevládních entit.

Pomalu si všichni začínáme připouštět, že nic už nebude tak jak bylo dřív

Obavy z toho co bude zítra a tím nemyslím, kam pojedeme na exotickou dovolenou, co si koupíme za novou předraženou tretku, abychom se vymezili proti ostatním.

Nebo jaké, že nové auto si koupíme, abychom ohromili "Ostatní".

Tyto malichernosti a nesmysly rázem lidi přestaly zajímat.

Nikdo nic nekupuje, vše stojí.

A snad jediné pozitivum této krize je, že my lidi máme konečně, díky Koronaviru, čas se zamyslet sami nad sebou a nad smyslem našeho současného života.

Pomalu si začínáme uvědomovat, že totiž žádní "Ostatní" neexistují.

Že jediné co existuje jsme MY.

Jako celek, jako jeden organizmus, žijící na naší krásné planetě - Matce Zemi.

Předurčeni spolu spolupracovat a ne konkurovat si, jak nám to tluče do hlavy nikdy nekončící propaganda ze všech dostupných médií a sociálních sítí.

Prostě jen podporovat jeden druhého a to bez postranních úmyslů, které se mnohdy staly tak nějak neviditelnou nití našeho každodenního "dělání", mnohých z nás.

Spousta lidí si totiž začíná konečně uvědomovat, jak jsme smrtelní a lehce zranitelní.

Za což buďme Koronaviru vděční a nesnažme se v něm vidět svého nepřítele, se kterým musíme bojovat a porazit jej, protože toto vidění světa nikam nevede.

Proč si tuto smysl nedávající větu o vděčnosti Koronaviru dovolím říct?

Jednoduše protože jsem si nedávno podobnou životní paralelu zažil.

V době mé finální fáze navrátivší se rakoviny, kdy mi dle tří nezávislých lékařských kapacit zbývali 3 měsíce života.

Kdy jsem pořád s touto (ne)mocí slepě nechápajíc její podstatu, neúspěšně bojoval, se mi v mém v té době zhrouceném a odevzdaném životě udály situace, jako např. různé stavy mimotělních zkušeností ( tzv. OBE - Out of the Body Experience), o kterých píšu v mých ostatních příspěvcích na mém Blogu (Jsme více než naše tělo aneb základní klíč k našemu uzdravení z nevyléčitelných nemocí). 

Tyto mimotělní zkušenosti a s tím spojené neuvěřitelné zážitky mi nade vší pochybnost osvětlili, že bojovat s touto nemocí, mnohými lidmi stále mylně považovanou za nevyléčitelnou, ale i s jinými nemocemi jako je např. COVID-19 je holý nesmysl.

To co dává jediný smysl je pochopit proč je ta nemoc tady.

Co se nám svojí přítomností a svým prostřednictvím snaží naznačit a pochopit.

Uvědomit si, že to není nic jiného než neuvěřitelně naléhavá výzva k přehodnocení našich dosavadních kroků a pečlivě ukrytý návod na cestu, jak z té šlamastyky ven.

A potom po našem následném uvědomění a pochopení všech souvislostí, neudělat nic jiného než férovou Dohodu s touto nemocí svého nejenom Těla a mnohdy taky (ne)mocí Mysli a naší Duše.

Dohodu o tom, že jsme již vše pochopili, že náš současný život, mnohdy plný zbytečných karambolů již není potřeba a že jsme odhodlání vykročit vpřed zcela jinou, třeba i neprozkoumanou cestou.

A tady bychom měli začít.

Uvědomit si, že už bylo dost drancování naší přírody.

Dost bylo drancování našeho těla současným destruktivním stylem života, prosyceným různými chemickými přípravky dlouhodobě neslučitelnými s našim zdravým životem jako jsou přechemizovaná strava, naše tělo likvidující a paralyzující alkohol, různé závislosti, jako jsou psychofarmaka.

A v neposlední řadě našemu tělu škodící léky, obsahující většinou smrtelný chemický koktejl, který s dlouhodobého hlediska tzv. "léčení" stejně nikam nevede. 

Přesně tak jak to vidíme u léčení chronických, civilizačních a v neposlední řadě tzv. nevyléčitelných nemocí, jakými jsou diabetes, rakovina, roztroušená skleróza nebo leukémie. 

Stejně tak, jak nikam nevede léčba různých druhů virových onemocnění (chřipek) dostupnými léky, což nám ukazuje současná pandemie Koronaviru a obnažená bezradnost celého farmaceutického světa. 

A v čem je tedy problém ?

Problém je v tom, že "naše elita" , která by měla tyto problémy řešit by totiž musela otevřeně přiznat, že vlastně žádné funkční léky na tyto onemocnění vyvinuty a odzkoušeny prostě nemá. 

A že tápe v prostoru metodou "hokus - pokus" a chlácholí nás, že pro nás vlastně dělá co může.

Pokud by totiž na tyto nemoci své funkční řešení měla, by tito "nadlidé" běhali ve 120 letech po atletickém oválu jako mladíci.

A my obyčejní lidi bychom neumírali na takové nemoci jako je chřipka a jiné tzv. (ne)vyléčitelné nemoci jakou je např. rakovina.

A jak tedy dál , než se úplně zhroutíme ?

V žádném případě nechci být ten, který si osobuje právo lidem říkat co mají dělat a jak v téhle svízelné situaci dál.

Stejně tak jak je základní myšlenka a jediné poslání webu Mojecesta a to je pomáhat lidem na životní křižovatce, tak i já bych chtěl s velkou pokorou a s Vašim svolením být jenom ten, který přes všechny nesnáze a (ne)přízně svého osudu, slovy kterým rozumí naše současná civilizace - "porazil rakovinu".

Já dokola říkám, že já ji v žádném případě neporazil, jenom s ní udělal gentlemanskou Dohodu), v době kdy byli lékařské elity bezradné a neměli žádný kloudný návrh k řešení.

Být prostě jenom ten neviditelný hlas pro všechny bez rozdílu, který navrhne jednoduchý způsob s jednoduchou cestou k obraně a ochraně našeho organizmu před jakoukoliv nemocí.

Nemocí způsobenou jak virem, tak i bakterií popř. různými kombinacemi, různých mikroorganizmů, následných symptomů a složitě znějících diagnóz, kterým už vlastně nerozumí ani lékařská elita našeho současného světa.

Vše totiž vychází ze slova JEDNODUCHOST.

Pro spoustu lidí je to běžně používané slovo v každodenním životě, kterému vlastně lidi nepřikládají žádný velký význam .

Pro mne je toto slovo klíčové.

Jednoduchost není nic víc než jedno-duchost.

Jinými slovy jeden Duch.

Jeden Celek, který je součástí nás všech a my jsme součástí Jeho.

Ať se nám to líbí nebo ne.

Čímž jsem pravděpodobně zabrouzdal do oblasti Duchovna ( víc něž jsem asi měl).

Do tajemné a "hmoťákům" nedostupné oblasti, která je v naší materializmem a bezbřehým egoismem nasycené době na indexu.

Nesmyslně opovrhována téměř všemi a vším.

Ne-li téměř zakázána.

Jsem totiž skálopevně přesvědčený, že tato velmi důležitá oblast našeho Života - oblast našeho duchovního rozvoje, je základními dveřmi a následnou cestou k poznání a uvědomění si současné naléhavé situace, kterou pokud nepochopíme, nepoznáme naši pravou podstatu našeho Bytí, bez které nemůžeme nikdy najít dlouhodobě udržitelnou cestu ven z této naší životní zkoušky sounáležitosti a nám předem dané a předurčené etapy našeho lidstva.

Vím, že spousta z nás tuto nutnou (duchovní  změnu cítí svým srdcem.

Naším srdcem, které je branou do naší Duše.

V současné době těžké manipulace davů není vůbec jednoduché se tzv. "trhnout" a jít mnohdy s nepochopením a posměšky ostatních (tzv. těch kteří všechno ví a vlastně neví vůbec nic  proti proudu současného dění.

Po cestě, která vlastně ani s dlouhodobé perspektivy nemá žádný cíl .

Kromě snad spokojeného a smysluplného života v okruhu svých blízkých, své rodiny.

Užívající si každý boží den s cílem být prospěšný nám všem, celé naší komunitě.

A a ne žít na úkor "Ostatních", tak jak se to nějak zaužívalo posledních několik desítek let v období našeho neustálého a v mnohém destruktivního "rozvoje".

Prostě jenom převzít zodpovědnost za svůj život.

Získat zpět svoji moc, říkejme jí třeba naše životní síla.

Uvědomit si tu naléhavou změnu, která stojí před námi všemi, bez které naše všemocná příroda jisto jistě kvůli své neuvěřitelné vlastnosti samoregulace přežije.

Na rozdíl od nás lidských tvorů, kteří jsme si nabubřele ještě před několika dny mysleli, že jsme nezničitelní tvůrcové a páni světa.

Kdy je tedy správná doba na změnu ?

Jediná správná doba na změnu je právě teď.

Ne zítra, až bude vakcína, ne za měsíc až se vyřeší krize.

Jediný správný moment pro změnu je vždy jenom tady a teď.

Protože včera už bylo, nikdy se nevrátí a můžeme nad tím bědovat jak chceme.

A zítra vlastně neexistuje, protože zítra je vlastně znovu se jenom opakující teď, po určitý časový úsek v našem Bytí - posunuto chronologicky vpřed. 

Jak řekl jeden můj oblíbený autor Lev N.Tolstoj , ze kterého bychom si MY všichni měli vzít ponaučení a to, že :

Všichni chtějí změnit svět, ale nikdo nechce změnit sám sebe.

A tak si myslím, že je tato doba, jako nikdy více předtím, právě o této radikální změně v našem srdci a následně v životech každého z nás.

Pak všechny jakoby nesourodé puzzle sami zapadnou do sebe a následně ...

Po pochopení základního principu našeho života, nově prosyceného zdravou stravou, zásadně podporující to nejdůležitější pro obranu našeho organizmu a tím je náš imunitní systém, bez jakýchkoliv našemu zdraví škodlivých chemikálií (léků, alkoholu, různých chemických přísad atd.), ale i mnohdy ještě více naší mysli škodících toxických informací, naplněni upřimnými a srdečnými mezilidskými vztahy bez jakýchkoliv limitujících podmínek, po vyslyšení našeho Bytí zoufale volajícího po změně a našem neustálém sebezdokonalování a tolik potřebném pohybu, třeba v naší pořád ještě krásné přírodě, obklopeni porozuměním a bezpodmínečnou láskou našich blízkých, následně zjistíme, že je vše doopravdy jak má být.

A že i ta "pandemie Koronaviru" plná zbytečné paniky a dezinformací , je jen naléhavým vzkazem od Někoho - Něčeho (říkejme tomu jakkoliv podle své víry a přesvědčení) a výzvou nám Všem k zpomalení a sebe-uvědomění si právě základního smyslu našeho života a jeho nejhlubšího poslání. 

A tím není nic jiného , 

než prostě jenom žít tady a teď, 

ne pohroužení do minulosti, která se nevrátí nebo budoucnosti, která tady ještě není,

užívat si života na naší stále ještě krásné a oddaně nám sloužící planetě - matce Zemi, 

obklopeni svojí rodinou, nejbližšími a všemi živými i neživými tvory, kteří nejsou ničím jiným než součástí jednoho neuvěřitelného, do této doby pořád ještě z velké části neprozkoumaného, vzorně o nás pečujícího Celku, 

který vždy ví, kdy nám ve správnou dobu připomenout, 

že "nic neroste do nebes" ...