Pochopením podstaty rakoviny a rakovinotvorných buněk pochopíme, kam má nezadržitelně nakročeno lidstvo

Nemusí to takto bezpodmínečně být (zkáza lidstva), vše můžeme v každém bodě našeho vývoje změnit. Stačí jenom pochopit, co nám naše pravé Já říká a podle toho se zařídit.

Tento článek na mém blogu jsem začal psát na Silvestra 2020 s cílem předat čtenářům Mojí cesty něco co převyšuje sytostí svého významu vše, co ke mně přišlo v roce 2020, jak rád někdy říkám "vesmírnou poštou".

V roce 2020 jsem zažíval nejenom svůj intenzivní přerod ve více méně duchovní bytost, ale samozřejmě jsem měl i možnost prožívat a účastnit se několika neuvěřitelných příběhů, několika zajímavých lidí.

Lidí nejprve utrápených (téměř) k smrti různými diagnózami a pak strašidelnými prognózami.

A pak jakoby náhodou (víte, že v náhody nevěřím :-)) se jejich osud švihnutím kouzelného proutku obrátil tím "správným směrem".

Ptáte se jak je to možné? Co se v jejich životech přihodilo?

Odpověď je překvapivě jednoduchá.

Všichni tito mí souputníci pochopili, že rakovina je nejde zabít a sprovodit z tohoto světa. Pochopili jasně, tu pro ně do té doby skrytou pravdu, že jim jde svým naléhavým způsobem a šokujícím svědectvím vyjevit jejich "špatnou cestu" po které jdou svým životem.

Vše pochopili a začali se zázračně uzdravovat.

Začali se cítit lépe, příznaky rakoviny jim mizely nebo u některých zmizely úplně.

A tady bych se rád zastavil.

Rád bych v návaznosti na úvodní titulek tohoto článku vysvětlil, jak vidím já snad jednu z nejlepších věcí, která mně v životě potkala.

A tou byla rakovina v mým 46.letech.

Rád bych osvětlil nad rámec toho co už bylo řečeno výše její podstatu.

A tou je to, že rakovinotvorné buňky nejsou cizí buňky a už vůbec ne nějací vetřelci se kterými je potřeba bojovat.

Jsou to naše buňky, které (bohužel nebo bohudík?) zapomněli stejně jako my na svoji božskou podstatu. Na to proč jsou tady. 

A změnily (ne)pochopitelně svůj obsah, tvar i poslání. 

A tím posláním je pečovat o celek.

Začali spotřebovávat více energie, kterou jak jinak kradou ostatním buňkám.

Navíc rozesévají tuto (ne)moc našeho těla i Duše do dalších částí těla (metastáze) a tím ubírají organizmu další sílu a energii.

A organizmus (tělo) chřadne až bohužel většinou dojde do fáze, které říkáme smrt.

A nic na tom nezmění fakt, že žádné (pseudo)terapie jakými jsou různé chemoterapie, radioterapie a za šetrnější terapie převlečené jiné naše tělo devastující terapie, kterým alopatická medicína říká různě jako např. biologická léčba atd., nám z dlouhodobého hlediska nijak nepomůžou.

A můžeme to maskovat za různé studie úspěšnosti této "léčby" jak chceme.

Pořád to bude jenom jed, který nemá v našem těle nic dělat a ničemu v zásadě neprospívá.

Problémem totiž je všude přítomná propaganda farmaceutického průmyslu zaměřeného na peníze a jenom léčení.

Zdá se, že je všemocná. 

Je však všemocná jenom do té míry do jaké jí věnujeme svoji energii.

 Pokud jí naši energii přestaneme věnovat a zaměříme se dovnitř sebe, zjistíme, že své zdraví máme jenom a jenom ve svých rukou a ne v rukou žádných lékařů.

A už vůbec ne léků či jiných naše zdraví ohrožujících chemických koktejlů.

Tak jak jsem si to na své kůži zažil i já v mém procesu Spontánního uzdravení z navrátivší se rakoviny v její terminální fázi.

Otázka zní proč si této "maličkosti" nevšimneme? V tom lepším případě až už je téměř pozdě?

Podstatu této odpovědi hledejte v biologii našeho těla.

V tom jak reagují naše zdravé buňky na své rakovinotvorné kolegy.

Oni ty zdravé buňky našeho těla si totiž vůbec neuvědomují rakovinotvornou podstatu svých kolegyň a tiše jim dále "slouží"!

A to je podstata našich současných dnů.

Normální poctivě pracující člověk ve chvatu současného materialistického života s řetězi různých hypoték a půjček ovázaných kolem svého těla, s neustálou propagandou, kterou slyší každou minutu z TV, rádia i (a)sociálních sítí si tuto toxicitu těchto tzv. leaderů a "nadlidí" vůbec neuvědomuje.

A oni nás zotročují dál. 

A ve svojí nabubřelosti a hlouposti rozesévají veselé dál atmosféru strachu a manipulují nás do pozic poslušných ovcí.

Až je i nás to zahubí, stejně tak jak rakovinotvorné buňky zahubí tělo svého hostitele.

Ta paralela je hrozivá a hrozivější je o to více, že si ji téměř nikdo neuvědomuje.

A tak mi nezbývá, než se obrátit k duchovním moudrům našich předků, kde jedno z mouder říká "As above so below, as within so without". Jak nahoře, tak i dole a jak navenek, tak i vevnitř. 

Význam těchto slov hledejte ve svém srdci sami.

A co z toho všeho vyčíst?

Naše současná tzv. západní "vyspělá" společnost je prosycena nabubřelým materializmem a bezbřehým egoismem.

Je duchovně vyprázdněná, jak u našich elit , tak i u spousty z nás, obyčejných lidí.

V naší společnosti zavládla sobeckost, marnotratnost, prospěchárství a pýcha.

Tyto a jiné destruktivní vlastnosti jsou dávány dokonce za vzor a stavěny na piedestál naší nové generaci. 

Pak se nemůžeme divit, že naše děti nemůžou zvednout hlavy od tabletů vzhlížejíc k imaginárním hrdinům odtrženi od reality a my jejich rodiče máme v hlavě to jediné.

A  to je jak se co nejrychleji vymanit z pout všech "pekelných" půjček a našich závazků, které jsme si v našem hlubokém nevědomí "nasekali". 

A tak musíme sloužit poslušně dál svým novodobým otrokářům zaslepeným a opojeným mocí.

A takové přesně jsou i rakovinotvorné buňky a celá ta strašidelná nemoc, kterou nazýváme rakovina.

Rakovinotvorné buňky jsou tak sobecké a hloupé, že raději pro svůj prospěch zahubí celý organismus, než aby se nad svojí sebedestruktivní (na oko konstruktivní a logicky pro ně správnou) cestou zamyslely.

Anebo je tu i druhá nepopulární varianta.

Prostě si jenom uvědomit, že "Kdo co zaseje, to taky sklidí" a že "Bychom neměli dělat druhým to co nechceme, aby druzí dělali nám". Pak totiž pochopíme, že jsme součástí neuvěřitelného Celku, který je spravedlivý pro nás všechny a že vlastně v našem životě máme již vše co bychom vlastně pro spokojený a naplněný život chtěli mít.

Uvědomíme si, že to nejpodstatnější je láska našich nejbližších.

Stejně jako naše láska sami k sobě (nepleťme si ji se sobectvím) a ke všem našim souputníkům. 

Uvědomíme si totiž, že naši blízcí nejsou nic jiného než odraz nás samotných v této nám někdy skryté realitě a tou je spokojený a naplněný Život.

Pochopíme pomalu ale jistě, kdo jsme a co tu v této naší inkarnaci máme za úkol.

A po tomto oči-otevírajícím vhledu začneme na sobě intenzívně pracovat, tak abychom byli prospěšní ne jenom pro sebe, ale hlavně pro celou naši komunitu.

Dělat lidem radost a pomáhat druhým se stalo každodenním posláním mého nového života.

Přeji Vám vidět oči člověka, který zjistil, že nemusí umřít na nemoc zvanou rakovina. I když mu to věhlasní profesoři slovutně tvrdili s jistotou největší.

Přeji Vám vidět jiskru v očích ženy, které řekli tito do sebe a do svojí idealogie zahledění elitáři, že si musí odstranit z těla jí to nejmilejší, jinak, že může zemřít.

 Nemusí, většinou máme čas.

 Máme spoustu času se zamyslet nad naším sebedestruktivnim způsobem života. Začít přemýšlet jak konečně žít a ne umírat.

Navíc nic takového jako smrt totiž neexistuje.

Je to jenom odchod tam, odkud jsme přišli, tam kde jednou všichni svorně skončíme.

Naše Ferrari ani deset bytů si tam nevezmeme.

To co nás ale bude trápit je např. naše rozvedené manželství, naše děti, které neví kam patří a naše roztrhané vztahy s rodiči, prarodiči a kamarády.

To vše jenom pro naši dočasnou slepotu a nenasytnost našeho falešného Já.

Do té doby než se probudíme.

Než se probudíme z hypnotického stavu našeho falešného Já a myšlenkami přeplněné a unavené Mysli. 

Kde my jsme koněm a ona věčně pulzující Mysl je jezdcem sedícím v sedle na nás a řídícím náš život. 

Náš život řítící se do karambolu.

Nebo snad ne...?
Co myslíte?

Milí kamarádi, čtenáři, cestu hledající,

Rozejeli jsme se jako ten kůň proti zdi. Náraz bude tvrdý. Nepotřebujeme jej.

Stačí se jenom probudit.

A to je to co přeji nám všem v Novém roce 2021!

Přeji Vám i Vašim blízkým hodně štěstí, lásky, pokory a pochopení podstaty života kolem nás. 

Pak vše do sebe jakoby samo od sebe zapadne.

Děkuji za Vaši přízeň 

a těším se na společné chvíle v Novém roce 2021!

Pavel | Moje cesta®