Jen málokdy sdílím reakce mých zdraví hledajících ve veřejném prostoru.

Nemyslím si, že je to to nejdůležitější na mojí cestě Průvodce, byť dneska tak výjimečně se svolením pisatelky (Děkuji Blanko) činím. 

Lidé se mne často ptají, Pavle:

A já odpovídám ano.

Slíbil jsem to totiž sám sobě. A také tomu Nejvyššímu, který dlí v našich mnohdy zkamenělých srdcích, při mém nejsilnějším mimotělním zážitku v druhé polovině listopadu 2017.

Jen tak pomáhat lidem.

Na jejich cestě za pochopením nemoci zvané rakovina a uzdravením se z ní (ne jenom léčením). 

A třeba za to i nic nechtít.

Pomáhat jen tak.

- Protože to chci a vím že je to správné. 

- Protože vím, že je to moje životní  poslání.

Prvních 46. let mého života jsem to nechápal a většinově jsem jen bral.

A skončil na rozcestí smrti.

Zbývalo mi několik týdnů života. Nejlepší terapie nezabíraly. Lékaři mi už nemohli pomoci. 

Ti nejlepší lékaři z celého světa.

Díky Bohu jsem se probudil.

A jsem vděčný za své probuzení právě té k smrti děsící nemoci zvané rakovina. 

Nebýt jí už bych tu nebyl.

A tak jen pomáhám, co mi síly stačí.

Každý jeden den.

Někdy jsou ty hodinové rozhovory (většinou ze smrtelně nemocnými) náročné.

Nu což, mé současné Bytí v nové realitě plné lásky a pochopení všech souvislostí (nejenom tzv. nemocí) za to stojí.

Zkuste to.

Tomu pocitu se nic nevyrovná.

Rozzářené oči člověka odsouzeného na smrt bílým alopatickým aparátem jsou víc než milióny na bankovním účtu.

A jak říká jeden můj oblíbený pastor a učitel:

"Na své živobytí si pořád vydělávám sám. A pořad mi ještě zbývá podělit se s mými bližními."

A právě díky Bohu a jeho dokonalosti to tak bude do mých dnů posledních.

A kdy to bude?

Nevím a je mi to vlastně jedno. 

Vše se děje ve správný čas.

Pochopil jsem, že smrti se bojí stejní lidé, kteří se bojí i života. Stejní lidé, kteří nechápou, že nic takového jako smrt vlastně neexistuje.

Oni totiž jenom (zatím) neví ...

... že vše je doopravdy jak má být.  

Pavel Vojtek

Mentor, Průvodce, Podcaster a nezávislý Blogger