Vzpomínám si ... 💛

Na dobu pekla na zemi, kdy mi tři nezávislé onkologické teamy dávaly stejný label 👉 beznadějný případ.

 - Napište si závěť.

 - Dejte si věci do pořádku.

 - A rozlučte se s rodinou.

Hořkou pravdu, spíše tedy jejich přesvědčení, které jsem slýchával od tituly ověnčených šéfů různých onkologických konzílií často.

V té době mi toho moc nezůstalo.

Snad jen moje děti a manželka. Včera jsme začali 37.rok. Spolu. Za sluníčka, deště, bouřek i těch pomyslných uragánů. Jsem jí za to, že stála vždy při mě, moc vděčný.

A pak jen ten můj milovaný běh.

V přírodě, mezi stromy, klikátícími se cestami, srnkami a divočáky skotačícími ve svém rajónu. S kolika z nich jsem v klidu duše rozmlouval a prosil je o radu.

Za ty dva roky temna jsem naběhal stovky, spíše tisíce kilometrů.

Rozhodl jsem se to nevdát 👊.

A ona se ta vůle po životě, poznání a láska k mým dětem a manželce nějak propojily s tím duchem lesa a matky přírody a společně mě vyvedly z té rakovinové šlamastiky ven.

Před dvěmi lety mě zvláštně začalo pobolívat koleno. 

Nějak jsem ty vzkazy mého těla neposlouchal, možná jim dostatečně neporozuměl, až to skončilo křížovým vazem. Rozhodl jsem si jej uzdravit sám - vědomě jsem zůstal celý rok bez běhání.

Nedokázal jsem si to předtím vůbec představit. Neběhat. Celý rok. 

A to jsem deset let běhal průměrně 100 km/měsíčně.

Člověk vydrží vše.

Tak začínám znovu. Bolí mne celé tělo.

Vím ale, že stará moudrost říká - co bolí to sílí - tak to tak beru.

Včera jsem konečně vyběhl do lesa a vrátil se jako jiný člověk.
I Vy začněte.

Budete jiní ...

Rozzáření, zdraví a plní života.

A třeba se někdy při tom běhání potkáme.

Třeba na stezce u Vltavy.

Už teď se moc těším.

Přeji vše dobré a hlavně běhu 🏃 zdar!

Pavel Vojtek

Autor knihy Návrat z druhého břehu | Průvodce a mentor