Málo kdo z nás si uvědomuje, že na dlouhou dobu jsme byli poslední generace, která si užívala (aspoň z části) svých občanských práv a svobod.

Zní to neslýchaně? Nepochopitelně? Možná až drze?

Připouštím, že pro velkou část mých souputníků se to tak může zdát. 

Mým blízkým i nám všem se může zdát, že máme vše co bychom si jenom mohli přát.

Máme domy, auta, chaty, firmy a mnoho z nás i to (mylně) pro nás nejdůležitější a to jsou peníze.

Máme přístup k "informacím", které se však na nás valí ze všech stran.

Jsou různé TV kanály, linkediny, facebooky, instagramy a ostatní sociální sítě, kde je tolik protichůdných informací, že už vlastně ani nevíme co je a co není pravda.

A tak když už tedy máme "všechno", proč si tedy nepoložíme tu základní otázku?

Jsme doopravdy šťastní a spokojení se svým životem?

Jsem si jistý, že ještě před rokem by (možná) většina z nás odpověděla ANO.

Mohli jsme volně cestovat.

Mohli jsme volně podnikat.

A mohli jsme se setkávat s našimi blízkými, rodiči, sourozenci.

Anebo se třeba setkávat jenom s našimi kamarády.

Já sám jsem psal přesně před rokem na mém Blogu aktuální post k 30.výročí sametové revoluce (citace viz níže) :

Spousta lidí se ohradí, co tím myslím, že nejsme svobodní? Vždyť nám nikdo v ničem nebrání, můžeme cestovat, můžeme říct svůj názor, třeba i na naše vrcholné politiky a on to vlastně nikdo ani moc neřeší . 

No vidíte jak se rok s rokem sešel a vše je jinak.

Kohorty "rouškových fetišistů", slaboduchých politiků a různých šiřitelů strachu jako jsou samozvaní epidemiologové, virologové a různí šílenci, kteří na základě matematických modelů a tzv. nemoci Covid-19 zamknuli celý svět "do domácího vězení".

A my sklopili hlavy a tiše posloucháme.

Jejich nikým a ničím nepotvrzenou ideologii a příběhy o tzv. nemoci, která dle mého vůbec neexistuje.

Posloucháme další příběhy, např.  o chemické substanci, která se jakoby náhodou za několik měsíců vyvinula (před tím to trvalo desítky let) a má pomoci lidem z jejich "koronavirového šílenství".

Namísto toho, abychom se zaměřili dovnitř - sami do sebe.

A hluboce a nepokrytecky se zamysleli nad základní otázkou.

Co můžu Já udělat pro své zdraví? Pro svoji svobodu?

A v tom je problém.

Nikdo nechce sám dělat nic.

Nikdo nechce řešit sám sebe.

Nikdo nechce vystoupit ze svojí komfortní zóny.

Rádi žijeme v našem konzumistickém, egem prosyceném životě, kde když se něco přihodí za nic vlastně nemůžeme (můžou za to Ti "ostatní"), protože my jsme jenom oběti.

Svoboda totiž vyžaduje zodpovědnost a to my neradi.

Ať vše za nás vyřeší ostatní.

Lékaři, právníci, politici a jiní.

Třeba nasazením toho nesmyslného hadříku, pilulkou nebo "všemocnou" vakcínou.

Proč to všechno říkám?

Vším jsem si prošel sám.

Před třiceti lety na vysoké škole jsem bojoval za svobodu.

Zakládal Občanská Fóra v našem kraji a nakonec si užíval "několik let na výsluní podnikání".

Pohltilo mě mé ego a konzumistický styl života, až mě život vystavil stopku.

A tou byla diagnóza RAKOVINA v roce 2016.

Zhroutila se mi moje falešná bublina materialistického světa, světa mého falešného, egem prosyceného Já.

Odevzdal jsem v nevědomosti a pomatení smyslů (jako to dělá většina z nás) poslední část své drahocenné životní energie doktorům, aby mě z tohoto vězení zoufalství vysvobodili a zachránili.

Zbývaly mi 3 měsíce života.

Lékaři mi částečně pomohli, za což jim patří můj dík (více na Můj příběh).

Ale nakonec to stejně nikam nevedlo.

Protože jsem zhola nic nepochopil.

I proto se mi rakovina vrátila a nakonec po sérii určitých životních událostí (někdo by řekl náhod), já jim říkám synchronicity a různých mimotělních zážitků jsem pochopil o čem je život.

Zažil jsem neuvěřitelnou dobu (a zažívám ji pořád) prosycenou uvědoměním si sám sebe o jaké se mi před tím ani nesnilo.

Našel jsem konečně své pravé Já.

Rozhodl jsem se vzít zodpovědnost do svých vlastních rukou a uzdravit se sám.

Bez léků a lékařů.

Zažil jsem něco pro lékařskou elitu nevídaného.

Zažil jsem Spontánní uzdravení z navrátivší se rakoviny v její terminální fázi.

Odměnou mi bylo vysvobození z vězení svého falešného Já.

Získal jsem zpět svoji životní sílu.

A tolik cennou svobodu.

Jsem přesvědčený, že ta doba přichází právě teď. Pro všechny z nás.

Doba uvědomění.

Doba katarze nás všech.

Doba uvědomění si naší pravé podstaty.

A toho důležitého sdělení, že odevzdat svoji životní sílu je to nejhorší co můžeme (v jakékoliv době) udělat.

A to třeba jenom naší nečinností.

Akceptací takových nesmyslů jako jsou nikým a ničím nepotvrzené nošení roušek a naši Duši devastujícího social distancingu.

Ohýbáním našich hřbetů výměnou za kousek "konzumistické svobody". 

Nikam to nevede. Věřte mi.  

Zažil jsem si to se svou nemocí.

Všichni tzv. "Chytří" mě v době, kdy mi zbývali 3 měsíce života přesvědčovali o své ideologii, síle a zkušenostech.

Přesvědčovali mně o jejich pravdě.

Abych jim odevzdal poslední zbytek své životní síly.

Chvála "Bohu" jsem to s velkou pomocí mé ženy neudělal. Našel jsem sám sebe. Uzdravil jsem se. Bez léků a lékařů. Získal jsem svoji životní sílu zpět. A tím i svoji svobodu, která je vždy a jenom uvnitř nás. 

Strašili mně a vyvíjeli na mne nátlak.

Tak jak nás straší teď v této extrémně důležité době. 

Straší nás, že jsme bezmocní.

Straší nás, že si bez nich nemůžeme pomoci.

A manipulují nás do pozice oběti, která si nechá "nekukat do hlavy cokoliv".

Oběti, která si nechá např. vpravit do těla jakoukoliv nebezpečnou látku. 

Někdo jí říká testovací tyčinka nebo vakcína.

Někdo jenom z pohodlnosti, aby mohl cestovat.

Někdo z nutnosti, aby mohl pracovat.

Někdo ze strachu, aby tu nemoc, což není nic jiného než ne-moc našeho těla i Duše nedostal.

Umně s námi manipulují, protože se necháme.

Je to velká výzva pro nás pro všechny.

Zůstat v područí těch samozvaných (a většinou námi v nevědomosti volených) nebo se pohroužit do svého nitra a najít zbytek své životní síly.

Napojit se do našeho srdce, které je branou do naší Duše.

Využít naši intuici, náš šestý smysl, který nám vždy nejlépe poradí.

A konečně vyjádřit svůj svobodný a nikým neovlivněný názor.

Má to však jednu podmínku - nesmí to být nikdy v emocích strachu.

Tak jak to už dávno řekl ideolog jedné zrůdné mašinerie, když se ho ptali :

Jak se Vám podařilo z tak mírumilovného a tolerantního národa udělat lidi, kteří páchali taková zvěrstva?

Hodně jsem se nad touto životní moudrostí zamýšlel.

A on v klidu odpověděl něco v tomto smyslu.

Co se divíte? Vždyť to platí ve všech režimech. Zažeňte lidi do prostředí prosyceného strachem. Strachem o svůj život, o svoji identitu, o svoji rodinu a o svoji zemi. A uvidíte co to s nimi udělá. Budou se chovat jako zvěř.

Zvláštní a docela pravdivé, že jo?

Samozřejmě.

I když se to někomu třeba nebude líbit.

A taky není důležité kdo a kdy to řekl.

Důležitá je ta energie a vibrace toho sdělení.

Důležité je se jenom zastavit, použít náš selský rozum a v klidu se nad tím vším zamyslet. Použít svůj šestý smysl, napojení na své pravé Já - říkejme tomu každý podle svého přesvědčení jak budeme chtít. Já mu říkám Duše.

A udělat to dříve než přijdeme o zbytky všech našich svobod.

O které jsme společně bojovali (nejenom) před 30.lety.

Vy, kteří jste zažili komunizmus a sametovou revoluci v roce 1989 víte o čem mluvím.

A tak nakonec bych chtěl vyjádřit přesvědčení, že je pořád ještě čas se nad vším zamyslet.

Sundat růžové brýle tzv. blahobytu a konzumismu.

Podívat se na svět kolem nás.

Máme vše co potřebujeme.

Jsou přece miliardy lidí kolem nás, kteří nemají ani desetinu toho co máme my.

Měli bychom být za to vděční.

A uvědomit si s pokorou, že víc než naše zdraví, naši rodinu, naše blízké a pár opravdových kamarádů k našemu životu nepotřebujeme.

Snad ještě tu svobodu, na tu bych zapomněl.

Na tu naši svobodu u které jsme si zvykli, že ji máme tak nějak automaticky.

A přestali si jí pod rouškou tzv. demokracie vážit.

Přeji nám všem prozření, abychom nemuseli za několik let našim dětem a vnukům odpovídat na všetečné otázky, co že jsme to v té době vlastně dělali, když nám "ta pravá svoboda utíkala mezi prsty".

Jak jsem již několikrát zmínil, jsem optimista.

Věřím naší božské podstatě našeho Bytí, byť dočasně zavedeného na zcestí.

Věřím v probuzení ze snu, kterým je tato konzumistická a duchovně vyprázdněná doba společnosti umně a chytře manipulovaných lidí, která v ní žije.

Zatím ještě žije nebo spíše přežívá.

Věřím v soudnost nás všech.

Věřím ve vzájemnou pomoc nás všech, pomoc jeden druhém.

Bez sobectví, vlastního prospěchu a všeprostupujícího prospěchářství, které se zakořenilo v této naší současné "západní" společnosti.

Věřím v tolik potřebnou změnu.

A nakonec věřím v pravdu a karmu každého z nás.

A odpověď na hádanku jak to udělat?

Možná tak jak to popsal jeden můj oblíbený autor, který řekl :

Všichni lidé chtějí změnit svět, ale nikdo nechce změnit sám sebe.

Začněme proto všichni u sebe.

Stačí krok za krokem.

Změňme každý z nás malou část sám sebe.

A tím automaticky a všichni společně změníme atmosféru ve společnosti ve které žijeme, na této naší pořád ještě krásné planetě - naší matce Zemi.

Změňme ji na místo, kde si budeme vážit jeden druhého ne pro to čím je, ale za to co dělá pro druhé.

Jen tak protože chce pomoci.

Jen tak protože chce předat svoji životní zkušenost a energii.

Předat ji těm, kteří ji potřebují.

A pak se budou dít zázraky.

Stáhněte si tento článek ve formě eBrožury zdarma

V klidu si jej přečtěte a sdílejte se svými přáteli a s těmi, kterým to může pomoci