Jako obvykle doprovázím moje milované děti při všech jejich důležitých životních rozhodnutích.

Jako např. dnes při odevzdání zápisového lístku mé skvělé dcery na střední školu (ne klasický gympl to doopravdy není).

A tak jsme se před tím zastavili na cappucinko a jen tak spolu s "mými holkami 💟" strávili příjemnou ranní chvilku.

A jak jsem tak usrkával ten slastný nápoj, vzal jsem do ruky jeden z propagandistických nástrojů současné z kloubů vymknuté doby (to jsem neměl dělat) a čtu jeden z titulků:

"Lékaři mohou úspěšněji ničit agresivní typ nádoru prsu!"

A měl jsem po chuti.

Vylila se na mě snůška vlezlé propagandy, podprahového strašení propletená se spoustou polopravd. 

A oběť kdo jiný, než to nejmilejší (po našich dětech) co na tom celém světě máme.

Naše něžné pohlaví.

Ten příběh je strašidelný.

A nejhorší na tom je, že kromě toho že se asi stal je to, že mu a tomu co je v tom článku napsáno věří většina z nás. 

Že je rakovina prsu genetická ...

Že je potřebná masektomie ...

Že je potřebná chemoterapie ...

Že je potřebná radioterapie ... atd.

Nic takového není potřeba.

A obávám se, že to ani k ničemu prospěšnému a užitečnému neslouží (jako u spousty jiných terapií), ale to je věc druhá. 

A namísto toho, aby se šlo po příčině toho co stojí za touto tzv. nemocí, kterou je rakovina prsu, se hajluje do (zbytečného) boje s ní a do mnohdy smrtelných a těla našich žen znetvořujících operací.

A přitom opět platí, že všechno je doopravdy jinak.

Stačilo by si jen uvědomit, že:

Žena není muž a nikdy jím také nebude.

Žena je od přírody slabší, ale také vzácnější jak muž.

A proto základním úkolem a posláním muže je, aby ji chránil, miloval a vždy podporoval. Tak aby mohla plnit její základní a zároveň Bohem jí svěřenou úlohu. A tou je péče a láskyplná výchova nové generace, v lásce a pochopení vyrůstajících dětí, hrdých na své pravé Já.

A namísto toho ženy honíme po všech čertech, nenecháme je mnohdy ani spočnout a věnovat se tomu, co je baví a k čemu byli předurčeny.

Vím, že se teď na mě (možná) nahrnou různé feministky, lékařky a různí liberální ochránci lidských práv, s různými nařčeními.

Mě to ale nevadí, jsem na to zvyklý.

Museli by ale vidět, s kolika zoufalými ženami (a to nejenom s rakovinou prsu) týdně mluvím.

Být jen šťastné a milované svým mužem, při výchově toho nejdůležitějšího na této krásné planetě Zemi.

A tím jsou naše děti.

Snad nám to někdy (v brzké době) dojde.

Modlím se za to každý jeden den.

Ať je to prosím co nejdříve.

Určitě dříve ...

... než bude doopravdy pozdě...  

Pavel Vojtek

Mentor, průvodce, nezávislý Blogger a Podcaster