Včera 4.února byl tzv. Světový den boje s rakovinou.

Pro mnohé důležitý den, který ve své pravé a nám všem umně zastřené podstatě nic neznamená.

Spousta z vás se zeptá cože?

O čem to ten pomatený týpek, co se uzdravil z navrátivší se rakoviny v její terminální fázi, zase mluví.

A já jen poklidně odpovím, že boj s rakovinou jako takový, absolutně k ničemu neslouží. Pro vysvětlenou, je to jako bychom bojovali sami se sebou, protože jenom my sami jsme se ve svém nepochopení života samého "stali rakovinou".

Nevěříte?

Tak se podívejte kolik miliard se (zbytečně) uztratilo a dál utrácí za nefukční léky a různé toxické terapie, v tomto tzv. boji s rakovinou.

A výsledek ...?

Žádný ‼️

Nemocných s diagnózou rakovina je (a každý to v přímém přenosu vidí) stále více vč. těch co už nejsou mezi námi, kterých je ještě víc.

Znovu nevěříte?

Tak se zkuste poohlédnout kolem sebe a zeptejte se, kolik je těch, kteří jsme přežili to tolik obávané 5-leté okno tzv. Spontánní remise.

Nic víc než pár bídných procent.

A miliardy letí komínem dál. 

Tak tedy bojujme vesele dál a dál a ...

Anebo se společně zamysleme nad neviditelnou i zřejmou linkou mého citátu, žitého mým osobním příběhem spontánního uzdravení z rakoviny.

A ten zní jednoduše:

"Rakovina nás nejde v žádném případě zabít.
Jde nám jenom naléhavým způsobem připomenout,
že ten život, který žijeme nás zabíjí".

A pokud jste tu energii sdělení úplně nepojmuli, si prosím těch pár slov přečtěte ještě jednou a pak znovu.

A vše vám nakonec dojde.

A uleví se vám.

Uvědomíte si totiž, že svůj život máte (zase) jen a jen ve svých rukou.

Držím Vám i nám palce. 

Děkuji. 

Pavel Vojtek | Holistic Cancer Survivor

Průvodce, mentor a nezávislý Blogger