[Krátké zamyšlení z Blogu] Osvobodit své pravé Já
OSVOBODIT SVÉ PRAVÉ JÁ
Tak tenhle apokalyptický výjev přesně popisuje můj poslední a taky první den v mém novém životě.
Ten sychravý podvečer v polovině listopadu 2017, kdy jsem byl notnou chvíli mimo své tělo.
Vznášejíc se nad zemí jako motýl v dimenzi plné světla, pozorujíc se soucitem jednoho obtloustlého a k smrti vyděšeného zoufalce, stojícího na zadní terase našeho domu.
K smrti (ne)mocného z prognózy vybraných lékařů onko-lékařského konzílía (zbývá Ti několik týdnů života), chystajícího se na sepsání své závěti.
A tu se to stalo.
Svět oponou "trhnul" a informace "odněkud" ke mě začaly proudit takovou rychlostí, že všechny servery světa by je nemohly přenést.
A já levitující v záři poznání a uvědomění konečně pochopil, kdo nebo co je to mé pravé Já.
A tak jsem přijmul tu do té doby naším mozkem nepochopitelnou informaci, že nejsem ten, kdo stojí zoufalý na terase našeho domu, ale ten kdo jej z té mnohovrstevnaté dimenze plné světla a lásky pozoruje.
A z dimenze, kde neexistuje čas (tak jak ho známe my) jsem dostával všechny potřebné informace. Že jsem zdravý a že ty 4 nádory v mé lymfě tam (vlastně) už nejsou.
A taky co mám udělat proto, aby se mé do té doby rakovinou v terminální fázi prolezené tělo uzdravilo.
Odborná literatura tento zvláštní stav popisuje jako mimotělní zážitky (OBE) a tomu co se událo se mnou pak popisuje jako Spontánní uzdravení, kdy se:
- Ze k smrti nemocného a život na zemi opouštějícího člověka stal o 15 kg lehčí atlet, plný síly a energie.
- Ze sobeckého, na peníze a na postavení zaměřeného podnikatele se stal průvodce provádějící lidi s diagnózou rakovina údolím smrti na cestě k uzdravení.
- Z většinou unaveného otce na poloviční úvazek se stal nadšený a milující táta, který tráví každou sekundu svého života se svými dětmi.
- A z manžela, který měl (jenom) "rád" svoji ženu se stal oddaný manžel, který ji bude milovat a ctít do posledních jeho dnů.
Jak mnohdy s úsměvem říkám, na té naší terase se mi nějak zvláštně přeformátoval můj vnitřní hard disk.
Prožil jsem si moudrost popisovanou mnohými mystiky ze všech koutů a letopočtů tohoto světa.
A tou je to, že jsem "musel zemřít, abych se naučil konečně žít".
Zní to divně, ale je to tak.
Jednodušší volbou je být tělem (mnohdy) bez Duše.
Tou složitější variantou a naší volbou je stát se opět nesmrtelným Já (naší #Duší), s tělem používající jej na cestu touto nádhernou dimenzí, které říkáme náš (pozemský) #Život.
Já si už svoji volbu vybral nebo spíše jsem byl někým a z nějakého důvodu vybrán.
Jak říká moje skvělá 95. letá silně věřící babička, dostal jsem z nějakého záhadného důvodu Boží milost. Jinak bych tu přece po těch strašidelných diagnózách a prognózách všech doktorů již nemohl být.
A já to vím.
A jsem za to moc vděčný.
A co Vy? Teď je tah na Vás.
That 's your call...