Pozorujíc co se událo na poli zdravotní péče za poslední dva roky musím říci, že současný přechemizovaný zdravotnický systém plný byrokracie prochází doopravdy složitým obdobím.

Těžkým obdobím ztráty důvěry svého unaveného a nemocného obyvatelstva, které mu doposud věřilo. 

A tak nějak počítalo s tím, že se o něj postará.

Tato falešná iluze pomoci a péče se v poslední době hroutí jak domeček z karet.

Lékaři už (většinou) dávno neléčí, ale jenom předepisují léky a nemocnice už nejsou dávno místa pro uzdravení našeho těla.

Zdá se ale, že jsme na všechno objevili univerzální recept.

A tím je "zázračná" vakcína.

Kdysi prospěšná substance, která na základech vědeckého výzkumu přinášela lidem užitek. 

To vše se ale s rozladěnou Covidovou symfonií nemocnosti změnilo.

Nebylo povoleno léčit a mnohdy nebylo nemocným umožněno ani navštěvovat svého lékaře.

A všude jen všemocné vakcíny (podezřele rychle vyvinuté), na které čekal celý vyděšený a do neviditelných kleští (ne)existujícího viru uzamčený svět.

Vakcíny, které způsobily po celém světě prokazatelně desítky tisíc úmrtí a milióny vedlejších účinků a.k.a. dalších nemocí.

Mnohdy mají na svědomí více škod, než všechny předcházející vakcíny dohromady.

 A pro co?

Proto, aby lidi neohrozila nemoc tak těžká, že ta její nízká úmrtnost (hlavně u dětí) se mnohdy nedala ani spočítat. 

Vypadá to, že doba starých dobrých vakcín je nenávratně pryč.

A jsou nahrazeny těmi všemocnými mRNA chemickými koktejly s účinností "nula-nula-nic", kterým po počáteční euforii už věří teď jen málokdo.

Bílá medicína (bohužel pro ni) ztrácí poslední zbytky důvěry obyvatelstva a tak její jedinou záchranou je vlastně to jediné co jí zůstalo.

A to je závislost lidí (ne)mocných svým strachem a nedůvěrou samých v sebe, na ní.

Nebezpečná závislost na zdravotním systému, ze kterého se v Covidovém blázinci vytratila empatie, pochopení a tolik potřebné lidské porozumění.

Můj příběh spontánního uzdravení z rakoviny mi nade vší pochybnost ukázal, že naše tělo je neuvěřitelný "Božský nástroj", který si poradí se vším.

I třeba s takovou nemocí jakou je navrátivší se rakovina v její terminální fázi. 

Chce to jen znovu obnovit důvěru sami v sebe, žít zdravě a znovu se začít radovat ze života.

Kdo to chce vidět, vidí to v přímém přenosu a kdo to vidět nechce, ať pokračuje dál v likvidaci jednoho z nejcennějších darů od Boha, který máme.

A tím je náš přirozený imunitní systém.

Žádná sebelepší ani sebebezpečnější vakcína jej totiž nenahradí.

Já si osobně zvolil cestu mojí odpovědnosti za mé zdraví, s přírodní stravou, čistou Duší a svědomím, které mi vždy dovolí se podívat každému zpříma do očí. 

Je to mnohdy těžké, ale jinak to na cestě za Pravdou nejde.

Díky Bohu pořád platí dle mého jedna z největších moudrostí světa a ta zní:

 "Člověče poznej sám sebe".

Na cestě za poznáním Pravdy, která Tě vždy osvobodí.

A to platí pro všechny z nás.