Čas od času se procházím modlitebnami současné uspěchané materialistické doby a.k.a. obchodními centry.

A nestačím se divit. 

Jakoby se ta realita a vibrace strachu, obav a nespokojenosti, která se spoustě z nás zrcadlí ve vnějším lineárním newtonovském 3D světě, těchto "center radosti" netýkala.

Lidi tam chodí jak omámení, většinou s mobilem v ruce a zdá se, že ani neví kde jsou a co tam dělají. Podvědomě brouzdají desítkami stejných obchodů, které prodávají stejné zboží jenom s jinými cenovkami. Jiní se zastaví na předraženou kávu za 100-ku, která má výrobní cenu pětikačku.

Výrostci se tam povalují na sedačkách.

A rozmlouvají mezi sebou přes jednu z cool aplikací, která snad sleduje i jejich tepovou frekvenci.

Starší generace našich otců a dědů tam naštěstí (nebo vědomě?) většinou nezabloudí, protože ví co by je tam čekalo.

Snad jen ty brýle augmentované fake reality, chemický nápoj nevalné kvality a předražený popcorn se směsicí chemických látek, které by každý zodpovědný regulátor měl okamžitě zakázat.

A co ty naše děti?

V jejich tolik důležitém rozvoji, na které už jejich rodiče dávno nemají čas, hledající pořád další a další, silnější zábavu?

Jenom se bavit, ať to bliká co nejrychleji a to že se tam zabíjí lidi navzájem, to nevadí.

Vždyť válka je přeci mír.

Aspoň tak nám to teď tvrdí Ti pomatenci, kterým jsme si zvykli říkat politici. Mnozí z nich stokrát usvědčení lháři, kteří poslušně poslouchají Bůhví koho.

Ubavit se k smrti.

Je mantrou současné společnosti bohapustých sobců a prospěchářů, vždyť ten obyčejný život je přece tak nudný, říkají. 

Chce to akci, řekl nakonec jeden z těch adolescentních lídrů povalujících se na sedačce s kolou a brambůrky v ruce, nasazujíc si brýle rozšířené reality a s otevřenou pusou sledujíc, co se to tam kolem něj děje.

A ostatní 🐑 jej následují.

Cestou do konzumistického pekla (ne)Bytí, které je tu nachystáno pro ty z nás, kteří si neumí ten pravý život užívat.

A tak v klidu dojídám svůj croissant s čokoládou.

Dopíjím svoje kapučínko a zavírám knihu o Fráňovi Drtikolovi na jedné ze stran, která mluví o našem nezbytném duchovním rozvoji.

Vím a z celého srdce cítím, že bez něj se naše pomatená společnost jisto jistě zhroutí.

Otázka nezní jestli, ale kdy.

Není to moje cesta.

Jsem rád, že si tento blázinec mohu někdy připomenout. 

Ostatně to skvělé kafíčko a chutný croissant, s duchaplnou knížkou v ruce stojí za to.

Chci žít.

Pavel Vojtek

Mentor, Průvodce a Holistic Cancer Survivor