Snad nejvíce společnost rozdělující dilema posledních několika měsíců aneb kterou cestou se vydat?

Snad žádná diskuse mezi známými, kamarády, kolegy v práci, ale i rodinnými příslušníky se neobejde bez diskuse na toto ožehavé téma.

Očkovat či neočkovat?

Vyměnit "jistotu ochrany" před tzv. nemocí Cov1d-19 a možnost cestování za ten vnitřní, ničím nepotvrzený šelest na srdci, který mnohým z nás říká "počkej až se ukáže"?

Být součástí mainstreamu, v mnohém a pro spoustu lidí logickým řešením, kterým je nezvykle okatě masově podporované očkování? (Nemluvím záměrně o vakcinaci, kterou tento úkon dle definice vakcinace dozajista není).

Nebo jenom vyčkat chvíli a získat více informací např. třeba o vedlejších účincích o kterých postižení nechtějí (většinou) mluvit?

To jsou jedny ze zásadních (řekl bych smrtelně) důležitých otázek, které se honí v hlavě miliónům lidí po celém světě. 

[Poznámka autora] Předem tohoto mého článku bych chtěl předeslat, že vše popsáno v něm je výhradně mých osobním názorem a nemělo by být nikomu žádným návodem. A současně by rovněž nemělo být nijak překrucováno, tak jak se mi v poslední době několikrát stalo v reakcích na mé příspěvky. Ať už se tyto reakce týkaly  mého spontánního uzdravení z rakoviny nebo třeba jenom mého zdravého životního stylu, či náhledu na současnou situaci.

Spousta z Vás ví, že jsem si v mém životě prošel spoustou strmých stoupání, ale i nevyzpytatelných pádů.

Stopku v mém sebezničujícím závodě vystavila až diagnóza RAKOVINA v polovině roku 2016. Po mnoha nevysvětlitelných mimotělních zážitcích (tzv. OBE - Out of the Body Experiences) se mi "konečně rozsvítilo".

Zažil jsem spontánní uzdravení z rakoviny.

Bez léků a bez lékařů. 

Uzdravení z navrátivší se nemoci v její terminální fázi, při které většinou jenom při pomyšlení na ni přítomným stékají krůpěje potu z čela.

Od té doby se mi život doslova obrátil naruby.

Začal jsem žít zdravě, jíst zdravě a začal jsem hodně běhat.

A razantně jsem přehodnotil můj pracovní život, do té doby zaneprázdněného tvrdého, za svým jdoucího podnikatele.

Od té doby (konec roku 2017), kdy jsem kolegiu špičkových onkologů řekl, že se uzdravím sám jsem nebyl u lékaře. Nejím žádné chemické sloučeniny, kterým většina z nás říká léky.

 A tak pravděpodobně můj názor na "zvláštní" otázku v nadpisu tohoto článku nikoho nepřekvapí.

Možná někoho zarazí její kontext, smysl či dvojsmyslnost?

Ne, nic takového tam nehledejte.

Já si totiž doopravdy myslím, že rozhodnutí ano, či ne je možná největším "IQ-testem" naší populace v 21.století.

Vybrat si správně mezi rychlým řešením (nikomu nevadí, že nevyzkoušeným a schváleným "v provizorním módu") nebo se spolehnout na svůj 6-tý smysl akcentující naši prapodstatu a její hlavní ochranu našeho Bytí v tomto pozemském životě.

A tou je náš imunitní systém.

Ano, ten nejsilnější a nejvěrnější ochránce, který si umí poradit i ze závažnějšími nemocemi, než je tisíckrát dokola omílaný Cov1d-19.

Určitě tušíte co jsem si v mém současném nastavení vybral já.

Rozhodl jsem se nechytit do lákavé vábničky tzv. možnosti cestování a návštěv různých divadelních nebo jiných představení.

Rozhodl jsem se "obětovat nesmyslné šopování" v centrech, které nikomu stejně nic kloudného nepřináší.

A pokud to bude nutné spokojím se s rodinnými procházkami nebo výběhem v přírodě nad vysedáváním ve (většinou) předražených restauracích, i když tento snad jeden z nejvíce zasažený oborů vždy podpořím, kde můžu.

Rozhodl jsem se vyčkat.

 Vyčkat na konec této "zkušební genové terapie", která končí až někdy v roce 2023 (dle dokumentace jednoho z výrobců této záhadné substance).

 Vím, že to rozhodnutí je pro spoustu z nás těžké.

Chodíme všichni do práce. Musíme tzv. vydělávat peníze. Děti musí chodit do školy.

Spousta z Vás si řekne, však ty respirátory a ta "špejlovací" šikana ve škole na tu chvíli zas tak našim dětem až tolik nevadí.

Určitě? Co to je za pitomost!

Že nevadí přiškrcený přísun kyslíku vyvíjejícímu se mozku našich milovaných dětí?

Že jim nevadí v mnohých případech stav hraničící s hypoxií?

A jak to má rodič vysvětlit svému 8-letému synovi, který se bojí si sundat roušku, aby mu tam náhodou nevlezl červík Cov1dík (vím z vlastní zkušenosti mého známého).

Kdo mu k čertu, tuto indokrinaci, které se už pravděpodobně nikdy nezbaví, dal do jeho zranitelné hlavičky?

A kdo ten (zlo)čin odsouhlasil?

Ti všichni dozajista neutečou "následkům svých činů", jsem o tom přesvědčený.

Budiž jim částečnou omluvou jejich nevědomost a mnohdy i jejich v mnohém nesmyslná ateistická víra, která je dozajista postupně zbaví jejich zdravého selského rozumu, pokud jim ještě nějaký vůbec zbyl.

Vše do doby než přijde čas zúčtování.

U mne to byla již zmiňovaná diagnóza rakovina v roce 2016.

Nikdo z nás totiž neunikne důsledkům svým činů, aneb kdo co zaseje, to taky sklidí.

A proto taky volím "vyčkávací taktiku" a důkladné studium všech možných informací a případných následků mého současného rozhodnutí

A starám se taky o své nejenom fyzické, ale i duševní zdraví

To je totiž (mimo jiné) základem úspěšného projití touto "krizí současné civilizace", která natolik propadla "výdobytkům" této materializmem a egem nasáklé doby, že zapomněla na božskou podstatu našeho Bytí.

Naše civilizace propadla chiméře, že se za peníze dá koupit vše. Třeba i zdraví.

Bohužel nedá.

Smůla (nebo štěstí?) je v tom, že to každý pochopí až své drahocenné zdraví ztratí.

Pak začne teprve zpytovat svědomí.

Mnohdy už ale bývá pozdě. 

Proto přeji nám všem, abychom prošli tímto možná nejdůležitějším IQ-testem naší doby s tolik potřebnou pokorou a hlavně vztyčenou hlavou.

Ne shrbeni ve svém poklonkování.

A ostudném podvolení se v mnohém diktátorskému systému, označkováni jako poslušné ovce různými pokrývkami úst, které v konečném důsledku (mimo tu naši vynucenou poslušnost) stejně nic neřeší.

Pod diktátem "zlovolného systému", sršícího na nás plameny strachu a nebezpečný dým, který nám má zastřít pravou podstatu toho čemu jsme se naučili všichni říkat Cov1dová pandemie.

Pod lstivou rouškou diktátu systému bez soucitu a empatie, který se nám tak vryl pod kůži, že už se ani nestydíme za své chování prospěchářů a udavačů, kteří mnohdy nemají nic jiného na práci než perzekuovat spoluobčany, kteří si dovolili třeba jenom mít jiný názor.

Třeba ty, kteří odmítají nosit ty nesmyslné roušky či respirátory a kteří si dovolili zjistit o všem (třeba i o tzv. vakcinaci) více informací, které normální člověk (v době bezbřehé cenzury všech médií) nikde nenajde.

Vím kam patřím a jsem na to hrdý.

Spoléhám totiž na svoje skvělé tělo, klidnou mysl a moji nesmrtelnou Duši propojenou s tím, čemu každý říkáme podle své víry jinak. 

Ne, doopravdy neplánuji (v brzké době) žádnou tzv. vakcínu pro sebe, ani pro své děti. Nemám k tomu totiž žádný smysluplný důvod. 

Možná se to nebude, stejně tak jako mírně provokující nadpis tohoto článku někomu líbit, ale tak už to je.

Jsem totiž vděčný této úžasné době za vše, včetně nedocenitelné životní lekce, kterou mi přinesla.

Naučila mně si vážit toho nejcennějšího co mám a tím je mé zdraví a moje rodina. Má skvělá žena a mé úžasné děti. I když jsme toho v této době plné výzev spoustu ztratili, podstatně více jsme společně získali.  

A tím jsme My, propojení do jednoho pestrobarevného navzájem propojeného a hlavně spravedlivého Bytí, kterému říkáme náš (pozemský) život.

Přeji Vám hodně zdraví a správných rozhodnutí,

 v jedné z největších výzev naší doby

Pavel a Moje cesta®