Současný svět kolem nás je plný lží, polopravd a "unesených" symbolů, těmi kdo je v "nové" době vydávají za své.

Lidé pomalu utápěni v tekutých píscích materiálního světa a přehršli zaručených informací kolem nás, nakonec zmateni neví co je a co není pravda. 

• Neví kdo jsou.
• Neví kam patří.
• Neví co je jejich smyslem života.
• Neví koho mají poslouchat.

A tak ve ztrátě sami sebe, propadají ve svých depresích různobarevným či jiných seskupením a jejich samozvaným vůdcům, kteří jim nabídnou "ochrannou ruku" v tom (pro ně) mnohdy nečitelném světě plném nejistot.

Nevědíc, že to všechno co vidí před sebou je jenom iluze a že všechno je doopravdy jinak.

Ve svém indukovaném a uměle živeném stavu zaslepenosti a hypnózy totiž (dočasně) nechápou, že:

• prožíváme život takový, jaký si vytvoříme ve své Mysli
• v životě nejsou žádné náhody, ale jenom synchronicity
• nikdo se nevyhne následkům svých činů a ani myšlenek
• a nakonec všichni máme jedinečného Rádce, který nám vždy správně poradí

A pokud nevíte kdo to ten "Rádce" je, odpovím Vám otázkou:

Co je v tomto světě jediné reálné a opravdové?

Dlouho jsem si sám nad touto otázkou lámal hlavu a nakonec mi s rozřešením pomohl můj oblíbený Wayne Dyer a jeho učitel Swami Muktananda s jeho odpovědí, že:

To jediné je opravdové a reálné, co se nikdy nemění.

A co je to, to co se nikdy nemění?

Tělo (hmota) to určitě není, myšlenky to taky nejsou a emoce už vůbec ne.

Vím, že pro spoustu z Vás to bude těžce řešitelná a složitě uchopitelná hádanka. A taky vím, že Ti z Vás kdo cítí a vyciťují ví, že je to právě naše nehmotné Já, ta božská jiskra, které pro lepší pochopení říkám Duše. Ta nikdy se neměnící esense Bytí, která je při naší bdělosti vždy s námi, připravena nám vždy k našemu dobru pomoci. 

S radou, neviditelným napomenutím a nakonec i pálivým pocitem výčitek, kterému říkáme Svědomí. 

A pokud se na tuto naši nesmrtelnou energii Bytí napojíme, nikdy nejsme sami. A pak se nikdy nenecháme obalamutit labutí písní různých v současné době velmi hlasitých "skupin", které právě naše falešné Já (ego) chce slyšet.

Být v naší rozpolcenosti utvrzováno o tom jak jsme úžasní, jedineční a že vlastně k životu nic jako otevřené srdce, intuici, cit a lásku nepotřebujeme.

Kdo této vábivé písni uvěří dopadne nedobře, milí Přátelé.

Jako ten člověk na vizuálu níže.

Není to pěkný pohled.

Sám jsem si ten pocit zažil na vlastní kůži.

Už od nepaměti se takovému člověku říká, že je jako ...

Tělo bez Duše

A že těch tu kolem nás v poslední době je.

Co myslíte?