V minulém týdnu jsme byli svědky krutého činu nespokojeného a zdá se nevyslyšeného člena naší komunity.

Jeden nešťastný, velmi pravděpodobně psychicky labilní a dle dostupných informací nemocný člověk se spoustou nepochopitelně znějících diagnóz, ukončil v Ostravské fakultní nemocnici svůj život.

A vzal si s sebou i svých sedm nevinných spoluobčanů.

Muselo se to doopravdy stát ?

Není mým úkolem hodnotit, proč se to stalo a ani něco či někoho kritizovat.

A už vůbec ne hodnotit jestlipak někdo případně něco podcenil, jestli pokud by byl ten pravděpodobně nešťastný a k smrti vyděšený člověk citlivě vyslyšen.

A tím myslím lidsky, ne jenom profesionálně ,o čemž nepochybuji, že byl.

A s velkou mírou pochopení a soucitu (na který samozřejmě v plné čekárně zaplněné nemocnými není čas) pochopen, jestli by se stalo, to co se stalo nebo ne atd.

Nechť si každý na to utvoří svůj názor sám ...

Já můžu jenom za sebe říct, že ne všechny mé osobní zkušenosti s návštěvou zdravotnických zařízení a tím myslím od běžných lékařů až po tzv. velké nemocnice, mne naplňovali vždy nadšením a nekritickým pochopením.

A to např. počínaje nejmenovanou pediatričkou sídlící nedaleko od našeho bydliště, která nás prostě nemohla vzít mezi své klienty, protože má plno.

Až po doktora(y) z nejmenované nemocnice, kdy jeden s mnoha tituly se cítil téměř uražený, co to chci od něj za radu na můj onkologický problém, vždyť je to jenom navrátivší se zhoubný rakovinotvorný nádor a jeho reoperace.

Tzv. doktor, který mi suše sdělil, že tu není od podávání nějakých rad, ale od operovaní pacientů.

Nebo např. jiný doktor v nejmenované nemocnici, který mi po sdělení diagnózy "rakovina je zpět" s nechápajícím výrazem v tváři se mě zeptal, co si to vlastně dovoluji zpochybňovat názor velevážené "rady starších".

Já který ničemu nerozumím, nejsem v příslušné oblasti vzdělán a nemám žádnou praxi.

Vsichni, ale víme, že to jde i jinak ...

Kdy na druhou stranu, s velkou úctou musím říct, že např. naše bývalá paní pediatrička s velkým P.

Skvělá a moudrá to žena (bohužel pro všechny děti , nyní již v důchodu) byla opravdovou ambasadorkou toho pravého lékařského řemesla, s jejím celostním pohledem na medicínu. Mé dvě děti milovali a nedali na ni nikdy dopustit.

Nebo rovněž skvělý team střešovické nemocnice v Praze, který mi ještě týž den po zjištění mého zhoubného nádoru provedl bezchybnou operaci, bez jediné komplikace, se skvělým pooperačním týmem, atmosférou a absolutně bezproblémovým následným hojením rány.

Popř. i jiný nejmenovaný doktor a jeho tým pranýřovaný všemi a za všechno.

Odchovanec klasické medicíny, který jak říkají zastánci klasické medicíny "sběhl k alternativcům" a tím mi otevřel moji nelehkou, ale inspirativní cestu k mému sebeuzdravení.

Společně ruku v ruce i s jinými mými spřízněnými dušemi (píšu o nich v oddíle Oblíbení autoři), za očekávané velké nepřízně ortodoxních zastánců klasické medicíny - cestu plnou různých výzev směřující k pochopení mého těla , duše a mysli.

Cestu zakončenou mojí spontánní remisí - mým uzdravením z rakoviny.

Překvapivě pro všechny, bez další účasti lékařů, léků a rigorózních metod klasické medicíny.

Nabubřelé a egoismem přesycené medicíny, která si myslím a rovněž se obávám, že bez základního pochopení spojení Duše-Mysl-Tělo a návratu k více jak 2.000 let starým metodám prevence a uzdravení, má v mnoha směrech svůj zenit již neodvratně za sebou. 

Tak kde je tedy zakopaný pes ? 

Myslím si, že ta jednoduchá a mnohými stále nepochopená podstata tkví prostě v tom, se začít k sobě znovu chovat jako lidi.

Tvorové sdílející spolu jednu planetu Zemi, bez které prostě nemůžeme žít, dýchající jeden společný vzduch a sdílející jeden společný prostor, říkejme mu třeba vesmír nebo universum.

Kde po pochopení podstaty, že nejsme jako bytosti navzájem odděleni, ale naopak jsme a budeme navždy neoddělitelnou součástí tohoto úžasného (pro mnohé vědce stále nepochopeného) Celku, kde je pro nás pro každého, vše jak má být.

Nenahlížet na ostatní "z hůry", jenom díky tomu, že mi někdo svěřil bílý plášť.

Mocný bílý plášť, který je v naší přetechnizované a materialismem prosycené době nám vehementně vtloukaným synonymem a předpokladem zdárného vyřešení většiny problémů v oblasti nemocí ( všimněte si, že se nemluví o zdraví) a jejich následného léčení.

Prostě se chovat k ostatním lidem se soucitem a pochopením, už jen proto, že prostě člověk nikdy neví v jaké situaci se může v budoucnosti ocitnout sám.

Jenže mnohdy arogance moci "bílých plášťů" a jejich kolegů v "bílých límečcích" dosahuje někdy takové úrovně, že se obávám, že ostravský případ nebude jediný.

Ale naopak se může velmi pravděpodobně opakovat, protože nevědomé zoufalství, dalekosáhlá a hlavně dobře promyšlená manipulace lidí dosáhla takové úrovně, že ta oblíbená "veverka běhající v bubnu" je již na pokraji zhroucení .

A to nejenom pod tíhou různých symptomů, diagnóz a následně nemocí (s různými přívlastky, kterým už někdy nerozumí ani sami doktoři), ale současně i působením finančních kleští různých hypoték, úvěrů a zázračných půjček.

A přitom řešení je tak snadné

Prostě se jenom zastavit.

Hluboce se nadechnout a jenom tak dýchat.

Vyběhnout si třeba do lesa.

Vzít manželku a děti kolem ramen a zajít si jenom tak na společnou procházku.

Uvědomit si skrytou pravdu, že člověk je tvůrcem svého života a ne jenom jeho bezbrannou obětí.

A s tímto (sebe)uvědoměním pochopit a uvést do praxe každodenního života pokoru, střídmost a pro naše zdraví velmi důležité dodržování zdravé stravy.

Omezit toxiny v jídle a vyhnout se všem toxickým lidem a informacím, které nevědomky polykáme každý ten z TV a všech jiných všemožných novin a kanálů.

Odmítnout mnohdy zdraví prokazatelně škodlivé (svými vedlejšími účinky) chemické přípravky - tzv. léky jako prvotní a bezpodmínečné řešení symptomů a stavů, kterým jejich nepochopením následně říkáme nemoci.

Prostě si jenom uvědomit, což je v naší egem prosycené době velmi složité, že si za ně jsme vlastně zodpovědní jenom a jenom my.

Nechtít od života mít stále víc a víc ...

Bojovat jeden s druhým, druhý s třetím, tak jak to do nás buší nikdy nekončící manipulace ze všech médií, firemních kultur globálních společností a sociálních sítí.

Je to třeba o tom, jenom tak s úsměvem na rtu pozdravit kolegu v práci, zákazníka sedícího v čekárně.

Pozdravit našeho souseda a zeptat se jej jestli nepotřebuje nějakou pomoc.

Dát třeba přebytečné věci, kterých máme plné šatníky někomu potřebnému nebo se prostě na lidi kolem sebe jenom tak usmát a předat jim svoji pozitivní energii.

Pochopit třeba jenom to, co už před mnoha stovkami let řekl jeden známý antický filosof, že :

To co má člověk ukryto vevnitř a následně vysílá ven, se mu na základě zákona přitažlivosti, dřív nebo později vrátí, v dobrém i ve zlém zpět jako bumerang.

To by pak, dle mého neodborného názoru jednoho obyčejného člověka, který zažil jenom spontánní uzdravení z rakoviny vlastními silami, nemohlo dojít a ani nadále docházet k takovým tragédiím jako došlo v Ostravské nemocnici.

Pokud si to vše uvědomíme , bude nám všem líp

A aby to vše nevyznělo tak negativně.

To se přece teď v naší happy společnosti nenosí.

Chtěl bych jenom říct, že jsem velký optimista, jak ve vztahu ke svému životu, který se mi obrátil naruby po mém spontánním uzdravení z rakoviny.

Stejně tak jsem optimista s mým skromným vhledem do toho, jak a kudy půjde společný život nás všech na naší krásné planetě - matce zemi dál.

Stále více a více lidí totiž hledá ztracenou harmonii těla a duše.

Kde všichni (byť se tomu dlouho bránili) konečně pochopili, že ji nenajdou v materializmem prosyceném vnějším světě.

Stále více lidí chce znovu nastavit stav homeostázy ve svém mnohdy zdevastovaném těle a poskytnout trochu více duchovního klidu své denními starostmi trápící se duši a mysli , která se bez odpočinku jisto jistě umyslí k smrti.

Každý týden se setkávám , popř. komunikuji se smrtelně nemocnými lidmi, kteří jsou pro své zdraví ochotni udělat vše.

Lidmi jako MY, které dle jejich vyjádření klasická medicína tzv. odepsala a poslala je některé (např. u nádorovým onemocnění v pokročilém stádiu) domů, mnohdy tak nějak v klidu zemřít, protože pro ně již nemá žádnou variantu léčení.

Tito lidi, utrápení strachem a obavami téměř k smrti, pak mnohdy pouhou otevřenou rozmluvou s někým (říkejme mu jakkoli), kdo "tam" již byl a vidí věci z jiného úhlu pohledu, který se soucitem a pochopením jim trpělivě naslouchá.

A s hlubokým vhledem do dané situace, bez profesní slepoty a následně jim pak vysvětlí podstatu a příčiny jejich nemocí, mnohdy obrátí nepochopitelně jejich životy naruby.

A pouhým rozumem nepochopitelně způsobí , že tak nějak jsou pořád mezi námi.

V rozporu s názorem jiných učených, ale v těchto případech již bezmocných lidí.

A mají znovu obrovskou chuť žít.

Radovat se ze života a být znovu prospěšní, uvědomujíc si a zastydíc se trochu , že na to tak nějak v minulosti zapomněli.

Prostě začít žít nový život, ne na úkor někoho nebo něčeho.

Život prospěšný všemu a všem - žít jej znovu tak, jak jej vždy už od svého dětství chtěli žít.

S přicházejícími Vánočními svátky, bych Vám všem chtěl s velkou pokorou a střízlivým optimismem v srdci,  popřát šťastné a veselé Vánoce a upřímně říct, že doopravdy den za dnem jsem větší optimista v tom, že ta (ne)velká skupina z nás, kteří pochopili, že zdravý, spokojený a smysluplný život se nedá koupit za milion dolarů, vyhrát v loterii a ani naplnit nesmyslnými materiálními tretkami nebo jinými zdraví škodlivými náhražkami, které každý den jíme, pijeme, konzumujeme a mnohdy si je všechny nevědomě hromadíme v našich domovech. Dá se totiž znovu získat jenom vědomým pochopením podstaty života - žít tady a teď, naplněním života bezpodmínečnou láskou, pokorou, pochopením a soucitem, ke všem živým tvorům, se kterými sdílíme tuto neopakovatelnou každodenní příležitost, si užívat volně a tak nějak pro každého z nás, tím správným směrem spravedlivě, dle našich zásluh plynoucího života.

V tomto našem společném, neuvěřitelně různorodém, naším společným bytím naplněném a různými synchronicitami protkaném,  nadčasovém hologramu, kterému říkáme náš zdravý, spokojený a smysluplný život.

Pak jsem přesvědčený a hluboce tomu věřím, že se takové tragické události, jaká se stala v Ostravské nemocnici , nemusí a nebudou opakovat.

Pokoj v duších všem zemřelým.

A neochvějnou víru nám Všem v to, že již teď máme splněny všechny podmínky proto, žít náš vysněný, harmonií a zdravím naplněný život.

Na tom nejlepším možném místě, s námi podobnými milujícími a milovanými živými i neživými tvory.

Lidmi, zvířaty a vůbec celou nádhernou a nám stále ještě pokorně a trpělivě sloužící přírodou .

Štastné a veselé Vánoce !