10 let od první diagnózy rakovina

S nadchazejícím novým školním rokem mám nutkavý pocit ke změně. 

Jakoby mě k tomu něco ponoukalo zevnitř.

Nevím jak to cítíte Vy, ale já mám pocit jako by někdo se mně sejmul zvláštní dekl. Jakoby mi staré, které ovlivňovalo můj život dávalo pomalu, ale jistě vale.

Nebylo to nic, co by mě ohrožovalo na životě.
Snad jen čas od času takový pocit těsnoty, až beznaděje, která se v těchto dnech rozplývá jako stín se zapadajícím sluncem.

Čert ví čím to je, že si někdy prožíváme období, která Vám dávají pramalý smysl. Snad jen to zrcadlo života a očista od všech nepotřebných návyků a sabotážních programů.

Je to už 10 let od mojí první diagnózy rakovina.

Prošel jsem obdobím, které se mi vrylo do tváře hrubými vráskami poznání a odkrylo vše, co bylo ve mě a já o tom neměl ani páru.

Před deseti lety, odsouzený na smrt třemi významnými onkologickými centry v ČR, jsem se vydal na trochu jinou - holistickou cestu uzdravení. Doba to nebyla lehká. Všichni kamarádi a známí se od nás (až na pár vyjímek) odvrátili a my nanto zůstali spolu jen s manželkou a dvěmi malými dětmi (7,5 a 5.5 let) sami.

Vše to bylo jako probuzení ze sna, kdy Vám jsou odhrnuty všechny závoje nevědomí a Vy stojíte nahý před životem a nevíte co máte dělat. Vesmírná knihovna, do které jsem měl při mém zážitku rozšířeného vědomí Vám dá návod, manželka pomocnou ruku, ale nakonec je vše jen a jen na Vás.

Nic v životě Vás nevyškolí a nesrazí na kolena tak jako těžká nemoc, rakovina je snad ta nejlepším příkladem. Nezůstane z Vás nic, celý starý život se rozpadne na cimpr campr a Vy stojí a díváte se vstříc osudu a jen si říkáte, jestli už je ten správný čas.

Dnešní krátká rozmluva s mým synem a mojí krásnou dcerou, která měla před pár dny 18 let mi znovu přiloměla, jak je ten život krásný a pomíjivý zároveň. Jaké je to privilegium a dar jen žít. Dát si oběd s rodinou, zajít na fotbalový zápas syna, pokecat se sousedem o béžných věcech.

Jsem za vše nesmírně vděčný.

A cítíc tu změnu přede mnou, možná i změním trochu styl komunikace. Možná bude jednodušší. Určitě bude vycházet z poznaného a zažitého z mojí cesty uzdravení z rakoviny. Pro někoho to bude složité, nepochopitelné a pro někoho zase ta skoba na skále před dalším krokem životem.

Čekají mne také velké výzvy.

Nová kniha, kterou mám už rozepsanou v hlavě a hlavně dokončit překlad mojí první knihy Návrat z druhého břehu do angličtiny a její uvedení na americký a ostatní anglofonní trhy. Na stole mám také dvě knihy od skvělých autorů, které bych chtěl určitě vydat co nejdříve. A k tomu kalendář zaplněný schůzkami a telefonáty s lidmi, které trápí diagnóza rakovina.

A v mezičase děti povyrostou, už teď jsou osobnostmi, každý tak jiný a přitom oba dva nádherní lidé. A čas pádí o sto šest. Šest křížků na krku na dohled a z toho třicet sedm let s jednou ženou mého života.

Je čas vše zjednodušit.

Stejně jako moje komunikace na sítích, budou jednodušší i moje besedy a komunikace s těmi, kteří mne hledají na jejich cestě k uzdravení z těžkých nemocí. Čas ukáže, co mi tím vším chtěl sám život naznačit. 

Čím dál tím víc se mi totiž zdá, že jsme žiti naším životem, než bychom si jej žili. Čím dál tím víc mi vše dává smysl, připomíná mi stále více tu jemnou nadčasovou moudrost Bytí.

Jsme vděcný. Jsem šťastný.

Jsem zdravý.

A to vše bych chtěl popřát i Vám.

Na brzkou viděnou v novém rytmu.

Děkuji Vám za to, že jste.

Pavel Vojtek

Holistic Cancer Survivor a Průvodce | Autor a nakladatel

(c) Foto - Melissa Victoria Vojtek